Tak to přece jen na úplný konec vyšlo. Je to největší úspěch kariéry?
Jonáš Kašpar: Nevím, jestli je to největší úspěch, medailově asi určitě. Na tu seniorskou medaili jsme čekali fakt dlouho, vloni se povedla (bronz na ME v Tacenu), ale titul je titul. Takže v tomhle směru asi jo. Velký sen byla olympiáda a tu jsme si splnili už dva roky, i když s hořkým koncem.
Jaké to bylo jít do závodu s tím, že je váš úplně poslední?
Marek Šindler: Sami jsme to věděli a hlásili to dopředu. Chtěli jsme do toho dát všechno, a to se povedlo. Nic lepšího jsme si nemohli přát, vyšlo nám to přesně podle plánu. Chtěli jsme končit na vrcholu a taky jsme tak skončili. Bohužel trochu dřív, než jsme chtěli, ale aspoň jeden bod z našeho plánu vyšel.
Deblkanoisté Jonáš Kašpar a Marek Šindler (v bílé lodi) slaví na mistrovství Evropy ve vodním slalomu v Troji vítězství; Ondřej Karlovský a Jakub Jáně (ve žluté lodi) mají bronz.
Jak vás v průběhu finálové jízdy ovlivnil dotyk na šestnácté brance?
K: Řešili jsme to s trenérem Ondrou Štěpánkem už před první jízdou. Tím, že je to naše domácí trať a víme, kam pro tu vodu sáhnout, tak jsme se domluvili, že i přes chybku necháme jízdu nepoznamenanou. Dál se budeme koncentrovat a pojedeme si to svoje. Ne vždy se to sice v závodě povede, ale dneska to klaplo. Ta chyba vůbec nehrála roli.
Jak jste si užívali tradičně skvělou atmosféru podél celé trati?
Š: Musím se přiznat, že než jsme vystartovali, musel jsem se hodně koncentrovat. Dostávalo se mi to do hlavy a věděl jsem, že si to nesmím připustit a musím se na tu jízdu koncentrovat. Pak jsme se dostali do závodního módu, diváci nás hnali a nám se jelo fakt dobře.
Je pár minut po závodě. Už vám došlo, že je to váš definitivní konec v deblkanoi?
K: Celou dobu jsme říkali, že si to ještě nepřipouštíme, že se koncentrujeme na tenhle poslední závod a teď je po něm. To je blbý, ale na druhou stranu je to pořád čerstvé. Já si užívám, že jsme vyhráli, že jsme mistři Evropy a doufám, že to ani nepřijde. Končíme pozitivně, a to je důležité.
Jaké budou oslavy?
Š: Takové věci neplánuju, ale určitě s klukama dáme pivo a zavzpomínáme na některé závody.
Dojde i na slzy?
K: Teď se snažím, aby nedošlo, ale nevím. To umírání naší kategorie je strašně dlouhé a spoustu věcí jsme si měli šanci vyřešit vnitřně sami mezi sebou i s novinářskou obcí. Doufám, že už to máme za sebou. Teď budeme pokračovat v normálním životě.
Ten bude jaký?
K: Asi to budou takové ty normální starosti. Mára už dítě má, já čekám, takže budeme tátové, budeme přebalovat, venčit, chodit normálně do práce. Možnosti nějaké mám, ale zatím jsme to neřešili. Sezona probíhala, začneme to řešit až teď.
A co vy, Marku?
Š: Zatím si to taky nechám pro sebe, ale něco se rýsuje. Doteď jsme se soustředili na sportovní život a nechtěli jsme si zatěžovat hlavu. Nějaké vize mám a je čas je uskutečnit. Tak snad to dobře dopadne.
