Byla sobota 31. října večer a svět aplaudoval (staro)novým mistrům světa. Nový Zéland se stal prvním národním mužstvem, které v osmadvacetileté historii šampionátů titul obhájilo.
„Je to jako sen. Je neskutečný pocit být součástí tak skvělého mužstva,“ řekl Dan Carter, jenž ve finále proti Austrálii (34:17) dal devatenáct bodů.
Poslední říjnový den skončil turnaj, který byl pro ragby nejnavštěvovanější i nejdražší. Skončil turnaj, který uhranul i neragbyový svět.
Odhalil krásu nesmlouvavých bitev, přinesl nevídané sportovní výkony, ukázal úžasný respekt dvoumetrových a stodvacetikilových hromotluků, napsal dojemné příběhy.
Ragbyoví fanoušci vzpomínají na nejlepší šampionát v historii. Jen ti, kteří pro ně zážitky připravili, by nejraději, s nadsázkou řečeno, zapomněli. Anglie může být hrdá, jak velkolepý turnaj zorganizovala, ale rozhodně nebyla pyšná na své mužstvo. Země, kde ragby v devatenáctém století vzniklo, postrádala svůj tým ve vyřazovacích bojích.
Nebylo to největší překvapení, pro někoho možná vůbec žádné, že Angličané vypadli už ve skupině. Za soupeře totiž měli týmy Austrálie i Walesu, které byly nad jejich síly.
Skutečnou senzací se stalo Japonsko, které ve svém úvodním utkání porazilo Jihoafričany. Dvojnásobní mistři světa pak zabrali a nakonec získali bronz. Japoncům chyběl kousek ke čtvrtfinále...
Na co se dál vzpomíná? Že Evropa nestíhala. Wales, Skotsko, Francie a Irsko, tradiční ragbyové země, sice byly ve čtvrtfinále, ale v něm na protivníky z jižní polokoule nestačily.
„Svět se vyrovnává, vlastně byli všichni schopní hrát se všemi, není to kočka s myší jako dřív. Ale taky se Evropa tvrdě odkopala. Vůbec nestíhá, v herní rychlosti neskutečně zaostává. Ve standardních situacích, individuálních schopnostech nebo taktické vyspělosti je se zeměmi jižní hemisféry srovnatelná, ale tempo, rytmus, pohyb s balonem...,“ hodnotil Martin Kafka, jeden z mála českých ragbistů, kteří to dotáhli až na nejvyšší úrovní.
Z Evropanů bylo nejblíž k semifinále překvapivě Skotsko. Jeho souboj s Austrálii měl být nejjasnější záležitostí mezi všemi čtvrtfinálovými duely. Skotové v závěru vedli 34:32, ale pak kvůli sérii chyb rozhodčích o vítězství přišli. Sudí včetně videorozhodčího přehlédli faul australského Drew Mitchela, následně hlavní Joubert nesprávně nařídil proti Skotům trestný kop.
„Je těžké prohrát takovým způsobem, jsme strašně zklamaní. Je pro mě nejhorší porážka v kariéře,“ hlesl skotský kapitán Craig Laidlaw.
Události října
|
Vrcholem turnaje bylo finále nejen proto, že šlo o poslední zápas. Neskutečné tempo, maximální důraz při skládkách, ohromná tvrdost při každém souboji i skvělé útočné akce. Nový Zéland vedl 21:3, ale Austrálie se dotáhla na čtyři body a věřila si na zvrat. Zéland to nedopustil.
„Jsem pyšný na to, jak jsme hráli, jak jsme se vrátili do zápasu. Ale stává se, že narazíte na silnější tým a tohle byl ten případ,“ zdůraznil australský kapitán Stephen Moore.
Na dvanácti stadionech v Anglii a třináctém ve velšském Cardiffu se odehrálo 48 zápasů, hráči položili 271 pětek a to všechno z hlediště vidělo 2 477 875 fanoušků (nejvíc v historii), pořadatelé prodali 98 procent vstupenek.
Vítězství irského týmu 44:10 ve skupině nad Rumunskem ve fotbalovém chrámu ve Wembley vidělo 89 267 diváků, což je rekordní návštěva na ragbyovém utkání. Do té doby nejvíc lidí navštívilo finálový zápas z roku 2003, souboj mezi Anglií a Austrálií na olympijském stadiónu v Sydney sledovalo 82 957 diváků.
Ragby se také ve srovnání s minulými megaakcemi stalo co do vstupenek nejdražším sportovním svátkem. Na olympiádu v Londýně se dalo dostat v průměru za 3 280 korun, na loňský fotbalový mundial v Brazílii za 3 560 korun. Ragby letos udává cifru 3 920, v librách poprvé padla hranice stovky. I proto, že publikum pochází z bohatých koutů planety - ať už z britských ostrovů nebo z vyspělých zemí jižní polokoule, hlavně z tria Nový Zéland, Austrálie, Jihoafrická republika.
Příští vrcholný turnaj hostí v roce 2019 Japonsko.
