Ve čtvrtek večer na mítinku v arizonské Mese dohmátl, na světelné tabuli naskočil čas 52,38 sekundy a Phelps porazil svého letitého rivala Ryana Lochteho (53,11) i celý zbytek plaveckého pelotonu.
Odměnou mu byl aplaus tribun, kde seděla také snoubenka Nicole Johnsonová, někdejší miss Kalifornie. „Na první závod po návratu je to, myslím, OK,“ hodnotil pak plavecký velikán. „Je sice pár věcí, které budu muset opravit, ale je to dobrý start. A už se těším, co přijde dál.“
Několikrát pak Phelps zopakoval, že posledních pár měsíců trénuje tvrději a lépe než trénoval v roce 2008, tedy v době, kdy vyhrál osm zlatých medailí na olympiádě v Pekingu. „Tak rychle jsem od té doby neplaval,“ divil se sám. „Být zpátky ve vodě a závodit je to, co miluju, co si moc užívám.“
V ranní rozplavbě plaval dokonce 52,92, byť i tento čas je stále předaleko k jeho světovému rekordu 49,82 sekundy, který vytvořil v roce 2009. „Ale jsem na sebe tvrdý,“ potvrdil a hned zase myslel na další přípravu. Žene ho totiž motiv v podobě roku 2016.
Už v trénincích se Phelps objevoval v čepičce s nápisem Rio, teprve teď, vedle řady dalších prohlášení, poprvé potvrdil, že se chce probít do amerického týmu pro olympiádu. „Ale copak je to překvapení?“ mrkl.
Phelps půl roku s nikým veřejně nekomunikoval, jen byl s trenérem Bowmanem zavřený v tréninkových bazénech a myslel na svůj návrat. Do bazénu i do srdcí fanoušků. „Každý má právo myslet si, co chce,“ řekl plavec ve svém prvním vystoupení. „Ale rád bych každému na světě dokázal, že jsem jiný a o hodně lepší než dřív. Chápu, že to bude dlouho trvat, ale tento týden je můj restart.“
Bude to dlouhá cesta vzhůru poté, co ho v září podruhé chytili za volantem s alkoholem v krvi. „Byly to pravděpodobně nejtěžší měsíce mého života, ale za své činy beru úplnou odpovědnost,“ kývl. „Vím, že jsem spoustu lidí ranil.“
Svá slova o lepším Phelpsovi teď musí převést v činy a zbývajících 16 měsíců do startu her sekat dobrotu i tréninkové kilometry. Jedině tak umlčí skeptiky, mezi nimiž byl tím nejhlasitějším právě jeho plavecký kouč. „Nikdo o něm nepochyboval víc než já,“ přiznal. „Tolikrát mi volal, ale jen těžko jsem se přesvědčoval, že můžeme udělat něco, na co bychom mohli být hrdí.“
Ale když Bowman Phelpse v polovině jeho dvouměsíční protialkoholové léčby navštívil, žasl: „Najednou jsem nepochyboval, že se změnil, nebyla to povrchní změna. Nedělal to, protože musel, ale protože chtěl.“
