Co ji překvapuje nejvíc?
„Hlavně ty zatáčky na ledě,“ rozesměje se. Nejradši by možná byla, kdyby se patnáctistovka nebo trojka jely na zcela rovné trati po zmrzlém jezeře.
„Na oválu mám pořád pocit, že rychlost v zatáčkách úplně nezvládám,“ vysvětluje Nikola Zdráhalová. „Velká zatáčka mi až takový problém nedělá, ale jakmile mám nalítnout do malé, bývá z toho problém. Možná už je na vině i psychika, že se zaleknu. Ale zatím jsem to pokaždé vybrala.“
V předminulé sezoně prožila báječnou zimu, kdy její výkonnost stoupala strmě vzhůru. Výrazně si zlepšila osobní rekordy na všech tratích. Kvalifikovala se na olympiádu ve čtyřech disciplínách. A dojela v Pchjongčchangu osmá v hromadném závodě a jedenáctá na patnáctistovce.
„Byla to pro mě až ohromující sezona. Laťku jsem si v ní nastavila hodně vysoko,“ uznávala pak.
POVEDENÁ OLYMPIÁDA. Nikola Zdráhalová na trati hromadného závodu v Pchjongčchangu.
„Připravuji Nikolu plánovitě na olympijskou medaili z Pekingu 2022,“ prohlásil tehdy kouč Petr Novák. Také Martina Sáblíková tvrdila: „Na příští olympiádě bude Niki na bedně.“
Jenže vysoko položené laťky se obtížně překonávají. A často padají.
Minulá sezona už tak oslnivá nebyla. Na mistrovství světa v Inzellu dosáhla na 16. a 17. místo na 1 500 metrů a v hromadném závodě. Ve Světovém poháru skončila nejlépe 16. v klasifikaci dlouhých tratí.
Proč se nezlepšovala?
„Po olympiádě jsme s Martinou potřebovaly delší odpočinek a začaly jsme proto trénovat až hodně pozdě, což se potom v zimě u mě projevilo,“ líčí Zdráhalová.
Neustále si připadala unavená. Život jí navíc komplikovaly zdravotní potíže, dlouho se léčila a brala antibiotika. Uklidnila se až ve druhé polovině sezony, když pozorovala, že fyzička jde opět postupně nahoru. Nejlepších výsledků dosahovala právě až na samém konci zimy.
„Tak doufám, že teď to půjde nahoru čím dál víc. Chci se letos vrátit, kde jsem už byla. A myslím, že se to daří.“
Letos měla jarní pauzu mnohem kratší a v objemu přípravy se navrátila k předchozím velkým dávkám. „Mně vyhovuje tvrdá dřina,“ ujišťuje. Zvlášť když pozoruje enormní tréninkové nasazení Sáblíkové. „Ale kopírovat Martinu moc nejde. Moc lidí, jako je ona, není a nebude.“
Vstup do sezony se Zdráhalové při přípravných závodech v Inzellu vydařil, na 3 000 metrů tu skončila za 4:09,99 čtvrtá, o 11 setin za třetí Ireen Wüstovou. Napodobila tak svůj v minulé sezoně nejlepší čas na této trati 4:09,24, který přitom vytvořila na podstatně rychlejší vysokohorské dráze v Calgary.
Rovněž patnáctistovka za 1:58,94 byla nyní v Inzellu dobrá. Novák ji pozoruje během tréninku a říká: „Mám z Nikoly dobrý pocit.“
Kouč vidí ještě jeden důvod, proč se Zdráhalová vrací na pozitivní vlnu: „Psychicky se srovnala.“
K čemuž podle něj přispěla lepší atmosféra v týmu.
„Vždycky, když někdo do týmu nezapadne, musíme ho propustit,“ říká Novák. „Bohužel, i někteří dobří sportovci do všeho kecají, pořád se jim něco nelíbí, od oblečení přes peníze až po trénink. Proto nás pár lidí opustilo. A ukazuje se, že všechno špatné je pro něco dobré. Náš tým zase funguje jako jedno tělo.“
Kdo tedy z jeho skupiny vypadl? „Nemáme teď žádné muže,“ naznačí. To znamená, že ve Světovém poháru už nebudou reprezentovat polský veterán s českým pasem Sebastian Druszkiewicz a Jakub Kopřiva.
Zdráhalová, závodící na světové scéně na všech tratích od 500 do 5 000 metrů, se ještě nerozhodla, na které se chce v budoucnu specializovat.
„Hlavní disciplínou by asi měla být patnáctistovka,“ říká žena ze Dvora Králové. Nabízí se kombinace tratí 1 000-1 500 metrů nebo 1 500-3 000 metrů.
„S tisícovkou mám zatím letos problém, necítím se na ní dobře. Snad se to zlepší,“ podotýká. V Inzellu ji v říjnu zvládla za 1:18,27. „Starty na kiláku a pětistovka by mi ale měly přinejmenším rychlostně pomoci směrem k patnáctistovce.“
V minulé sezoně pronikla do elitní A-divize Světového poháru (pro 16 nejlepších) na dlouhých tratích, letos by se v ní ráda zabydlela také na distanci 1 500 metrů. „Abych pořád nepadala z áčka do béčka a potom se zase z béčka vracela do áčka.“
NA STARTU LETOŠNÍ SEZONY. Martina Sáblíková, Nikola Zdráhalová a jejich trenér Petr Novák
A potom je zde samozřejmě hromadný závod. „Když jsem v něm dojela na olympiádě osmá, tak mě asi nemine,“ očekává.
Neznamená to, že by tuto ostrou bitvu loktů milovala, radši má individuální klání. „Při hromaďáku musíte mít i štěstí,“ porovnává. „Nejde jen o to, co máte natrénováno. A já, i když jsem dřív hrála hokej, nejsem zrovna typem, který by se s holkama na ledu kdovíjak rád přetahoval.“
Pak se zasměje: „Ačkoliv kdyby pravidla povolovala hokejové bodyčeky, nebála bych se jich.“
