Sáblíková často argumenty od kolegyně, která je mladší o devět let, smete slovy: „Tomu ty nemůžeš rozumět.“
Když však proletí trojkou v nejrychlejším světovém čase sezony, uzná: „Nikola mi dodala důvěru.“
Ani výkony Zdráhalové nejsou v Inzellu vůbec špatné, především čas 1:59,65 z její úvodní patnáctistovky, jen 68 setin za osobním rekordem. „Že ji po pouhých pěti dnech tréninku na ledu zvládnu pod dvě minuty, jsem vážně nedoufala,“ povídá.
Coby spolubydlící Sáblíkové vystřídala Zdráhalová předloni na pokoji Karolínu Erbanovou, která se připravuje mimo jejich skupinu v Nizozemsku. Umí Sáblíkovou rozesmát a v případě potřeby může působit i coby její bodyguard.
Po další omlazovací kúře tréninkové party kouče Nováka patří už Zdráhalová v týmu mezi nejstarší.
Přitom je jí stále jen 21 let.
Se spolubydlící mají společné psy, obě si pořídily jorkširského biewera. Odlišují je samozřejmě úspěchy. Sáblíková byla třikrát olympijskou vítězkou a sedmnáctkrát mistryní světa. Pro Zdráhalovou jsou zatím maximem 6. místo v závodě Světového poháru s hromadným startem a 9. místo na mistrovství Evropy ve víceboji.
Olympijskou atmosféru má poprvé zažít v únoru v korejském Pchjongčchangu. Nikoliv na hokejových bruslích, na nichž kdysi coby juniorka válela v pražské Slavii, ale na těch rychlobruslařských, na které přešla v roce 2011.
Kouč Petr Novák nepochybuje, že se na hry probojuje.
„Na začátku sezony Nikola vypadá, že je zase o kus dál než loni. Už na její první závody se dalo koukat, nebolely mě oči,“ říká trenér a připomíná: „A já chválím málokdy.“
Přesto Zdráhalové její velký olympijský sen nedává spát. „Už během přípravy jsem olympiádu pořád měla v hlavě a teď je to ještě horší.“
Potom chodí za Sáblíkovou a ptá se: „Mám na to? Dostanu se tam?“
„To víš, že na to máš.“
Kvůli olympiádě upozadila Zdráhalová i studium. Má dokončený třetí ročník oboru číšnice, ale maturitu si radši odložila až na další rok.
Loni ji před sezonou zbrzdila mononukleóza, letos zůstala během léta zdravá a pochvalovala si přípravu na kolečkových bruslích i na kole. Se Sáblíkovou ji spojuje také to, že i ona se už v minulosti probojovala na mistrovství světa v silniční cyklistice, v roce 2014 skončila 27. v časovce juniorek.
„Příští rok se Martina i Nikola mohou kvalifikovat na cyklistický světový šampionát v Innsbrucku. Tam budou kopce, ty jim budou sedět,“ tvrdí kouč.¨
Ovšem to je ještě daleko.
Nyní stojí na kraji olympijské zimy, jsou před ní dvě soustředění v Inzellu a po nich seriál Světových pohárů. Především na vysokohorských drahách v Calgary a Salt Lake City se budou zajíždět kvalifikační olympijské časy.
„Aklimatizace mi nedělá dobře, špatně se s posuny srovnávám,“ povídá. Závodní sezona bude na změny časových pásem bláznivá: severní Evropa, Amerika, Rusko, zpět do Německa a pak na asijský Dálný východ. „Ale je to pro každého stejné,“ říká Zdráhalová. „Musím to zvládnout.“
Kvůli sobě a vlastně i kvůli Sáblíkové. Protože pozitivní vliv, který na českou hvězdu zjevně má, může být i v Pchjongčchangu střípkem mozaiky, ze které se velká olympijská favoritka pokusí vyskládat další zlato.
