George Bush starší se v roce 1991 na návštěvníka Bílého domu obrátil s prostým dotazem: „A vy jste?“ Byl to hokejista Mario Lemieux. Tedy ten, kvůli němuž se tehdy celá akce de facto konala, neboť dotáhl Pittsburgh Penguins k triumfu ve Stanley Cupu.
Dostat se do mytické budovy v centru Washingtonu je takřka nemožné. Američtí občané musí žádat prostřednictvím svých kongresmanů, Evropané přes národní ambasádu. Doporučuje se minimálně půlroční předstih, ale i tak jsou šance limitně blízké nule.
Z jednoho oboru sem však míří „davy“. Podle ESPN vznikla tradice přijímání úspěšných sportovců už v roce 1865, kdy Andrew Johnson (ten, jehož do úřadu dostal atentát na Abrahama Lincolna) pozval na ikonickou adresu amatérské baseballisty celků Washington Nationals a Brooklyn Atlantics.
Dnes mohou v extrémně strážené budově uvolněně vtipkovat nejen ti nejlepší z NHL, NBA, NFL či MLB, ale i šampioni univerzitních lig či jiných amerických soutěží.
Bývají to životní zážitky. Věru nezapomenutelné; jako když mladší z Bushů vroce 2007 k hokejistům Carolina Hurricanes, jimž play-off jako vždy vzalo i pár zubů, v rámci své svéráznosti pronesl: „Oceňuji, že jste si sem všichni vzali umělý chrup.“
Někdo ovšem tuhle slávu odmítá, ba dokonce jej pozvání až uráží.
A letos nepůjde o jednotlivce.
Už žádná politika, drahý
Šampioni amerického fotbalu New England Patriots mají jasno: minimálně šest hráčů už vyhlásilo, že neakceptují pozvání Donalda Trumpa. Je zřejmé, proč – nemají ho rádi, tak jako výrazná část Ameriky. Mezi profesionály nejsou sami, Trump to zhusta schytával i kupříkladu od superstar NBA Stephena Curryho a i další známí basketbalisté byli naštvaní za jím podepsaný protiimigrační zákon.
Zpět však k Patriotům, protože aby to nebylo jednoduché, jejich největší hvězda naopak patří k těm málo celebritám, jež Trumpa podpořily ještě před jeho zvolením.
Již legendární quarterback Tom Brady a 45. prezident USA o sobě mluví jako o přátelích. Brady sice nikdy veřejně neřekl, koho loni volil, ale to proto, že na toto téma mezi ním a jeho manželkou, supermodelkou Gisele Bündchen, evidentně proběhl svár. Tahle krasavice Trumpa vážně nemusí, a tak Brady novinářům líčil: „Chlapi, už žádná politika. Mluvil jsem o tom se svou rodinou a nepovažujeme to za dobrý nápad. Jsem pozitivní člověk, ale z takových debat nic pozitivního nevzejde. Ba naopak.“
Tom Brady z New England Patriots s trofejí pro vítěze Super Bowlu.
Asi i proto nyní „trumpovec“ Brady hovoří smířeně. „Je to volba každého z nás. Je dovolená a kdo chce, může trávit čas s rodinou, s přáteli, jakkoli,“ řekl o parťácích z Patriots. „Pro mě to vždy byla skvělá zkušenost, nikoli politická věc. Jde o to, že jste s týmem a můžete zažít něco výjimečného.“
Tím se ale trochu sám chytá do pasti. Brady totiž byl v Bílém domě jako šampion NFL třikrát za George W. Bushe, leč titul získaný za administrativy Baracka Obamy tu oficiálně neoslavil.
Udaný důvod: rodinné povinnosti. Pravděpodobnější verze: jeho republikánství a hlavně naštvání na prezidentova mluvčího, který si dělal veřejně legraci z toho, jak Brady (ne)zvládl své vystoupení před médii, když Patriots čelili skandálu za nedovolenou špionáž soupeřům.
Obama ne, Trump ano.
Co na to řekne paní Gisele? Brady to nemá jednoduché.
„Vláda se vymkla kontrole“
List Washington Post napsal, že by v případě dalších a dalších „bojkotérů“ z řad Patriots mohl Bílý dům týmové pozvání dokonce zrušit, neboť by to pro Trumpa byla extrémně negativní reklama. Což je ironické nejen kvůli jeho úzkým vazbám na Bradyho, ale i na šéfa klubu Roberta Krafta. Podle deníku je takové množství odmítnutí čistě kvůli postavě prezidenta „fundamentálně odlišné“ od případů z minulosti.
Ano, omluvenek je dost. Ale ani Obamu nemiloval každý sportovec.
Mezi ty nejznámější patří hokejový brankář a pověstný svéráz Tim Thomas, který po vítězství ve Stanley Cupu s Boston Bruins vyvěsil na Facebook hotový politický manifest. „Federální vláda se vymkla kontrole. Ohrožuje práva, svobody a majetek občanů. Proto využívám své právo nenavštívit Bílý dům,“ uvedl tento vášnivý milovník lovu, byť pak tvrdil, že myslel obě strany.
Logicky pak z toho v lednu 2012 bylo téma číslo 1. A ne právě příjemné. „Za neúčast na týmové akci by mohl dostat i trest, ale u Tima to neudělám. Není to ani názor můj, ani názor Bruins. Jen jeho názor,“ řekl po audienci generální manažer Peter Chiarelli. Že by však jedna prezidentská (ne)návštěva měla rozklížit mužstvo a rozhádat kamarády z šatny? Nezní to pravděpodobně. Ani letos ne.
Absentéři byli a budou. Tradice přijímání nejlepších týmů se do dnešních rozměrů rozjela za časů Ronalda Reagana, ale tehdy se zároveň zrodila památná hláška Larryho Birda. Když s Boston Celtics vyhrál v roce 1984 NBA, Reaganovi vzkázal: „Pokud mě chce pan prezident vidět, ví, kde mě najde.“
A nepřišel.
Jiným zase vadil Clintonův skandál s Monikou Lewinskou, Michael Jordan šel místo k Bushovi staršímu v roce 1991 na golf.
Pro někoho „nepatriotské“ chování Patriots se tak pouze zařadí do seznamu. A s příštím šéfem – či šéfkou – nejmocnější země planety se dá čekat jeho opětovné rozšíření.
