„Martin tímto výsledkem přepsal další milník ve své kariéře a jako benjamínek národního týmu má lví podíl na zlatém kovu, který přidal mezi své „velké medaile“,“ jásá Martin Rubeš starší, otec dvacetiletého šermíře a reprezentační trenér.
„Užil jsem si to, bylo to super. Hlavně v celém týmu, šerm je sport jednotlivců a soutěž družstev je výjimka, a tak jsem si to o to víc užil. Hned z haly jsme šli na letiště a letěli domů, v letadle jsme si dali jedno pivo a usnuli,“ přidává šermíř Martin Rubeš s tím, že na oslavy nebyl čas.
Do soutěže byli Češi nasazeni jako turnajové dvanáctky, podle postavení ve Světovém poháru, v boji o šestnáctku porazili tým Argentiny a dostali se do hlavní soutěže.
„Hned v devět ráno nám los šoupnul Argentince. Na začátek dost nepříjemný soupeř, dva borci trénují v Maďarsku, a tak to nejsou nějací nazdárci. Byl to boj, prohrávali jsme a potom Jiří Beran vyhrál 5:0. Já šel zavírat, vyhrál o dva zásahy a zavřel docela v pohodě,“ popisuje Martin Rubeš první duel.
O postup do osmičky šli na Korejce, v týmu mají olympijského vítěze Sand-Young-Parka a jsou vítězi posledních tří svěťáků. „Byl to docela oříšek, znovu jsme prohrávali, nakonec Pavel Pitra šel na olympijského vítěze a vypráskal ho,“ vzpomíná Rubeš. O semifinále se střetli s Maďary, bronzovými z olympiády. „Opět jsme prohrávali, srovnali a šlo se do prodloužení. Rozhodující zásah zavěsil Richard Pokorný. Vyhráli jsme o jeden zásah.“
Další soupeř byla Francie, vítěz OH, tady s obrovským sportovním štěstím zvítězili zase o zásah, a to 45:44.
„Euforie, už jsme byli ve čtyřce. Čekali nás nasazené jedničky Francie, absolutní velmoc. Motivací bylo porvat se o postup, abychom nehráli o třetí místo, jelikož nám už dvakrát uteklo. Abychom měli placku. Nastoupili jsme na ně, docela se drželi, nastal uprostřed výpadek, kdy jsme prohrávali o sedm. V té chvíli jsem jako střídající nastoupil a porazil jsem soupeře 7:3. Znovu jsme byli ve hře, bylo to jen o dva zásahy a Jiří Beran to dorovnal, a následně Richard Pokorný porazil světovou dvojku 10:9 a vyhráli jsme,“ pochvaluje si karlovarský kordista.
Následovala hodinu a půl pauza a finále s Ukrajinou. „Během pauzy nám chodily SMS, že nám drží palce, i když v Čechách byla hluboká noc. To bylo super, hodně nás to nakoplo, byli jsme už docela dost unavení,“ přiznává. „Byl to nejjasnější zápas, co jsme za celý den měli. Měli jsme to pod kontrolou. Byli v psychické pohodě,“ dodává Martin Rubeš.
Všichni odvedli skvělý výkon a zvítězili. Tím přepsali dějiny českého šermu. Zatím největší úspěch bylo čtvrté místo z Tallinu v roce 2014, čtvrté místo z Buenos Aires 2016 a teď zlato z Vancouveru. Tým za tímto úspěchem vedl Jiří Beran z SC Praha a dalšími členy byli Richard Pokorný z USK Praha, Pavel Pitra ze SC Praha a Martin Rubeš z Lokomotivy Karlovy Vary.
Rubeš předtím v soutěži jednotlivců, na rozdíl od předchozích dílů SP, nezářil. Nakonec skončil 114. „Spíš nic než moc.“
Možná byla příčinou velká vzdálenost od domova a překonání několika časových pásem. „Už od rána mi bylo špatně, necítil jsem se v kondici, nešlo mi to. Nevím, jestli to bylo časovým posunem, bylo tam minus devět hodin, což je docela raketa,“ přemýšlí. Nakonec postoupil ze skupiny, šel na nepříjemného Číňana a prohrál v prodloužení. Stalo se to už potřetí v řadě. „Doufám, že jsem si to vybral a příště už zavěsím v prodloužení,“ říká.
