2007: na pardubické dráze zahynul jím vedený Cieszymir.
2008: s Amant Grisem byl v cíli první, ale byli diskvalifikováni kvůli nedodržení předepsané trasy.
2009: tentokrát jel na klisně Shirley, která však stejně jako Cieszymir závod nepřežila.
2010: znovu s Amant Grisem útočil na vítězství. Jenže v cílové rovině je zakřižovali Josef Váňa s Tiumenem, a byť dostal Váňa po dostihu drobnou pokutu, obvyklý dostihový trest – tedy přehození pořadí – nepřišel. Stromský zůstal druhý...
„Pořád si myslím, že to bylo na přehození pořadí. Ale už s tím nic nenadělám,“ tvrdí stále Marek Stromský.
Letos tedy žokej ze Štěpánkovic jásal o to víc. „Konečně můžu v klidu spát,“ přiznal dva dny po svém triumfu, kdy si doma s rodinou vychutnával slávu vítěze. „Vyhrát Velkou pardubickou byl životní sen můj i mého táty, díky němuž jsem u koní,“ povídal. Vítala jej celá vesnice, na značce označující začátek obce byla cedule s nápisem: „Zde žije Marek Stromský, vítěz Velké pardubické.“
Teď se zdá, že si osud s Markem Stromským znovu pekelně pohrál a vytoužené vítězství v největším českém dostihu mu zase sebere. Když byl diskvalifikován v roce 2008, nesl to velmi těžce, na týdny se uzavřel, s okolím nekomunikoval. Ve čtvrtek se k případu nechtěl vyjadřovat.
Chabou útěchou by mu v případě letošní diskvalifikace mohlo být snad jen to, že trofej pro vítěze by zřejmě zůstala v rodině. S Pavlem Kašným, který letos dojel do cíle druhý na Ribelinovi, pojí Stromského vzdálený příbuzenský poměr.
Stromskému nezbývá nic jiného než doufat, že zkoušek už bylo dost a že dopingová kauza mu výhru nevezme.
