„Najednou přišla tahle situace a já jsem cítila morální povinnost pomoci. Navíc i naše fakulta je hodně aktivní a pomohla nám všem se zapojit. Šlo to ze dne na den. Vyplnila jsem formulář a druhý den mi volali, ať nastoupím do pražské Nemocnice Na Bulovce,“ líčila na blogu jednoho z výrobců plavek, jak rychle nabraly události spád.
Je v přímém kontaktu s potenciálně infekčními osobami. „Dělám přímo výtěry, odběry od pacientů, kdy ke mne přijdou z triážního stanu. Výtěry posíláme naproti do laboratoře. Všichni dělají 24 hodin denně, což je šílený,“ vyprávěla.
Musela si zvykat, že pracuje samostatně. „A také vydržet 12 hodin s respirátorem a ve skafandrech. Navíc nesahat si na obličej také nebylo snadné, člověk by neřekl, kolikrát za den to udělá úplně nevědomky,“ doplnila.
Počítá s tím, že se nákaze neubrání. „Snažím se proto, aby ta infekční dávka při každé směně měla co nejmenší důsledky pro mě, potažmo rodiny. Naštěstí rodiče netrpí žádnými potížemi, díky čemuž mohu přijet k nim domů a nebát se, že je nakazím. Zapojila se má sestra i přítel, protože jsou také medici. S ostatními kamarády se nestýkám,“ řekla.
Ráda by se kvalifikovala do olympijského závodu na 10 kilometrů. Rozhodnutí o odložení her přivítala.
„Byla by to nejvíc nefér olympiáda. Protože pokud by se tam sešli lidi z celého světa v momentálním stavu, spustila by se vlna pandemie nanovo. A hlavně to má být společenská událost, přehled nejlepších výkonů od nejlepších sportovců na světě, na kterou se všichni těší,“ vysvětlila.
Pokusí se o kvalifikaci za rok, i když jí současná krize pozměnila životní priority. „Vždy jsem měla školu na prvním místě, pak až plavání. Pořád ho beru jako koníček k dobré psychické i fyzické pohodě, kdy vypadnu z medicínského prostředí. Plavání není pro mě momentálně ta nejdůležitější věc na světě. Tím je zdraví. A to teď všichni pociťujeme víc než normálně. Jsem ráda, že jsem si vybrala povolání, v němž se o zdraví ostatních budu starat,“ dodala.
