Do šachové historie vstoupil výhrou nad Borisem Spasským, která mu v roce 1972 zajistila světový titul. Mnoha experty byl Fischer považován za nejlepšího šachistu všech dob. A také nejkontroverznějšího.
Už ve třinácti letech se stal americkým šampionem a o dva roky později mezinárodním velmistrem, ve své době nejmladším. Už tehdy se projevovalo jeho podivínství. Na turnajích si stěžoval, že po něm jde sovětská mafie. Hráči ze SSSR si své vzájemné zápasy údajně dohadovali tak, aby se celkovým vítězem nemohl stát on. Některé turnaje zase nedohrál kvůli sporům s pořadateli o výši finančních odměn.
Paradoxní je, že ačkoli Fischer byl zarytým antikomunistou, byl zároveň dlouhá léta pod dohledem federální policii kvůli podezření, že se jej snaží druhá strana naverbovat.
FBI sledovala rodinu Fischerových od čtyřicátých let minulého století do začátku sedmdesátých let. Hlavním terčem jejich zájmu byla jeho matka Regina, která od roku 1933 žila pět let v Sovětském svazu. Ze sympatií ke komunistům podezřívala FBI i Fischerova otce, který bojoval ve 30. letech ve Španělsku proti fašistům. Nakonec ale FBI dospěla k závěru, že Bobbyho matka a otec nebyli špiony a že se Sověti nepokusili naverbovat jejich syna.
Slavné vítězství nad Spasským
Jeho hvězdná chvíle přišla v roce 1972, kdy se se Spasským utkal o světový titul. Byl to jeden z nejslavnějších příběhů studené války. Americký antikomunista se postavil proti soupeři ze země, kde jsou šachy národním symbolem.
Série se odehrála v září v islandském Reykjavíku. První zápas Fischer prohrál, druhý vzdal, protože se mu nelíbilo, jak v sále vrčí kamery. Vyhrožoval dokonce, že ukončí celý boj o titul. Nakonec však pokračoval a série se dohrála bez dalšího výrazného incidentu. Fischer z následujících devatenácti partiích pouze jednu prohál a radoval se ze senzačního titulu. Prakticky sám porazil soupeře, který měl za sebou obrovský tým analytiků a pomocníků.
V Americe se stal celebritou. Byl miláčkem veřejnosti a médií, účinkoval v reklamě, vydělal velké peníze. Jeho kariéra se ovšem zasekla. Stal se z něj nevyrovnaný excentrik, který se obrátil k obskurnímu náboženskému kultu Světová církev Boha. Celé dny trávil v autobusech analýzou šachových partií a živil se občasným prodáváním šachových lekcí za pět tisíc dolarů na hodinu.
|
Pachman ho porazil V letech 1968-70 sehrál Fischer šest zápasů s dalším skvělým čs. šachistou Vlastimilem Hortem. Dva zápasy vyhrál, čtyři skončily remízou. Jeden duel má ve svých statistikách i Luboš Kaválek, v roce 1967 se po 28 tazích rozešli s remízou. Kaválek měl k Fischerovi ze všech českých šachistů nejblíže, po emigraci do USA se s ním často setkával. Trénoval jej a pro Hlas Ameriky komentoval v roce 1972 jeho slavný "zápas století" se Spasským. "My, kdo jsme hráli v Bobbyho éře, jsme vlastně ztracenou generací. Žili jsme všichni v jeho stínu. Byl zároveň naším idolem, chtěli jsme hrát jako on. Když skončil, jako bychom někoho ztratili. Přišli jsme o inspiraci. I když jsem pak byl mistrem USA a první na žebříčku, pořád jsem věděl, že nejsem nejlepší, že někde pořád je Bobby," prohlásil kdysi Kaválek. |
V roce 1975 měl titul obhajovat proti Anatoliji Karpovovi, dalšímu ruskému šachistovi. Dal si však požadavky, která mu mezinárodní federace FIDE odmítla splnit. Například si přál, aby se hrálo jen na deset vítězství a remízy se nepočítaly, což by zřejmě z duelu udělalo několikaměsíční maraton, kde by spíš rozhodovala vytrvalost než šachové umění. Také chtěl, aby mu stav 9:9 automaticky zajišťoval titul šampiona.
Odchod do ústraní
Když byl zápas odvolán, Fischer se ještě více uzavřel do vlastního světa. Ukončil kariéru a zmizel ze scény. Byl neochvějně přesvědčen, že jej komunisté chtějí zavraždit. Proto si prý v roce 1985 pořídil kufřík s lektvary, kterými se bránil proti toxinům, jež mu prý sovětští agenti přidávali do jídla. Ač byl židovského původu, proslavil se antisemitskými výroky, popíral holocaust a důsledně žádal, aby nebyl označován za Žida.
Do širšího povědomí se opět dostal v roce 1992, kdy si se Spasským exhibičně zahrál odvetu po dvaceti letech. Potíž byla v tom, že se zápas uskutečnil v Jugoslávii, jež tehdy kvůli občanské válce byla pod mezinárodním embargem. Od americké vlády dostal výslovný zákaz nastoupit. Jeho odpověď byla příznačná: vytáhl dopis ministerstva financí, který mu hrozil až desetiletým vězením a pokutou 250 tisíc dolarů, a před televizními kamerami jej demonstrativně poplival a roztrhal. V zápase Spasského s přehledem přehrál, hrou ovšem neoslnil. V USA byl na něj následně vydán zatykač.
Nějaký čas pobýval v Maďarsku, nakonec se usadil v Japonsku a občas cestoval na Filipíny, kde žila jeho dcera. Stránky novin začal zaplňovat opět v roce 2001. Útoky z 11. září vychválil v jednom filipínském rádiu a těšil se, že v USA konečně padne sionistická diktatura.
V létě 2004 byl zatčen v Japonsku s propadlým americkým pasem a hrozila mu deportace. Nakonec se vše vyřešilo diplomatickou cestou. Při propouštění z vazebního střediska u Tokia se známý bouřlivák nevyhnul kontroverzním výrokům. "To nebylo zatčení, byl to únos. Vše spolu uvařili (americký prezident George) Bush a (tehdejší japonský premiér Džuničiró) Koizumi. Jsou to kriminálníci. Měli by viset," řekl.
Nebyl to blázen, řekl o něm Korčnoj
Objevila se možnost, že by mohl získat občanství Německa, odkud pocházel jeho otec. Ale tam by už jen kvůli svým antisemitským výrokům nemohl být přijat. Nakonec se obrátil dopisem na vládu Islandu, tedy země, kde prožil největší sportovní úspěch kariéry. A dostal azyl.
Loni v listopadu byl převezen do nemocnice, dnes zemřel ve věku nedožitých 65 let. Jeden z nejvíce fascinujících příběhů sportovní historie skončil.
Jak vzpomíná režisér Miloš Forman ve svých pamětech, chtěl o Fischerovi kdysi natočit film. Vše ovšem skončilo, když při jedné schůzce v restauraci jej poznali jiní hosté a začali si ho fotit. Fischer byl přesvědčen, že si Forman pozval novináře, aby si udělal reklamu, a od projektu odstoupil.
"Bobby není blázen, věřte mi," řekl o Fischerovi kdysi jiný šachový velikán Viktor Korčnoj. "Je to jen člověk, kterému se nedaří žít s touto společností. Pro něj nikdy neexistovalo nic jiného než šachy."
