Třetím místem si spravil náladu po nečekaném vyřazení na dubnovém mistrovství Evropy v Kazani a dosáhl nejlepšího výsledku od podzimního bronzu, resp. stříbra z grandslamových turnajů v Paříži a Abú Zabí.
„Lukáš se oproti Kazani změnil, v každém zápase makal naplno od začátku, nenechal soupeře vydechnout,“ chválí borce kategorie do 100 kilogramů Jaromír Lauer, šéftrenér judistů Vysokoškolského sportovního centra, který Krpálka do Mexika doprovázel.
„Ano, pár jarních proher už je minulostí. Doufám, že to takhle bude pokračovat i na olympiádě,“ usmívá se spokojený Krpálek, mistr světa z roku 2014 a dvojnásobný mistr Evropy.
Turnaj Masters jste ale původně v plánu neměl, je to tak?
Neměl, ale poté, co jsem vypadl na mistrovství Evropy v prvním kole, jsme plán s mým trenérem Petrem Lacinou přehodnotili a rozhodli se pro Guadalajaru.
Bylo to proto, abyste na olympijském kvalifikačním žebříčku nevypadl z první osmičky, která bude v Riu nasazená?
Ani ne. Přišli jsme totiž na to, že spousta dobrých judistů na olympiádě mezi nasazenými nebude, takže je to skoro jedno. Ale ještě v Praze jsem začal cítit, že jsem na tom mnohem líp, než v týdnech předtím, a v Mexiku se mi to potvrdilo. Do poslední prověrky před Riem jsem šel v naprostém klidu a s čistou hlavou. A zase si věřím, ten výsledek je povzbuzením - hlavně prohra na Evropě mě štvala.
Kde se ve vás ten klid před tak důležitým turnajem vzal?
Docela dlouho mě svazovalo, že ode mě všichni očekávají úspěch, a já se spíš trápil. Připravený jsem byl vždycky dobře, ale ta očekávání jsem neunesl. Na tom jsme zapracovali a na každý zápas v Mexiku jsem se těšil.
Spolupracujete s psychologem?
O tom jsem uvažoval, kdyby mi turnaj Masters nevyšel. Řešili jsme to s trenérem - pojmenovali jsme si věci, které dělám špatně a měl bych je dělat jinak, ujistili se, že na to mám. V poslední době jsem se před zápasy hodně stresoval, to se ale podařilo změnit.
Bolavé rameno, které vás trápilo na jaře a omezovalo i při mistrovství Evropy, už je v pořádku?
Ano, i když zase cítím lopatku. Ale doktoři mi vysvětlili, že je to od toho, jak jsem ulehčoval rameni. Prát se s tím a trénovat ale můžu na sto procent.
V Mexiku jste se dočkal jediné prohry, v semifinále s Francouzem Maretem. Mrzí to moc?
Docela dost, protože vím, že jsem měl aspoň na finále. Na začátku jsem dostal trest za pasivitu, protože on je strašně nebezpečný. Potom byl ale dlouho pasivní on, ale rozhodčí ho netrestali. A trest dostat měl, protože v boji na zemi i v postoji jsem měl až do konce převahu, jen se mi nepodařilo ho hodit. Doufám, že na olympiádě na to budou rozhodčí nahlížet jinak.
Vzpruha přišla v pravý čas. Co dál?
V neděli letím do Běloruska na mezinárodní tréninkový kemp, další bude následovat ještě v červnu v Chorvatsku. Pak přichází v úvahu soustředění ve Španělsku, ale záleží, kdy budeme mít termín. Kdybychom rodili dřív, tak Španělsko vynechám.
