A jaká jste vůbec řidička?
My sportovkyně jezdíme trošku svižněji, ale musíme podle předpisů jako každý. Když jede někdo přede mnou, hned říkám: To bude určitě ženská (smích). Auto řídím moc ráda, teď mám Škodu Superb a jsem s ní spokojená.
Ve stanu Renaultu jste ukázala zlatou medaili. Změnila vám život?
Nosím ji pořád s sebou, ještě jsem ji neodložila. Je pořád v dosahu, nebyla dál než 10 metrů ode mě. Loni po titulu mistra světa mě moc lidí nepoznávalo, teď i na ulici. Ale není to obtěžující, naopak. Postupně mi dochází, co jsem dokázala. Je to teď hektičtější, ale on ten zájem asi brzy opadne.
Co jste po olympiádě dělala?
Byla jsem ve Walesu na dovolené s kamarády, po návratu mě čekají společenské akce. O víkendu jsem byla na Pilsner Festu v Plzni s Davidem Svobodou (olympijský vítěz v moderním pětiboji), končili jsme ráno, v neděli jsem jela do Račic na mistrovství republiky ve veslování a pak do Mostu, kam mě pozval veslař Karel Neffe, manažer MKR. Někdy toho je moc, ale nestěžujeme
si. Je to ocenění za naši dřinu.
Jaké byly Račice z pohledu diváka?
Hezké! Je příjemné veslaře pozorovat zepředu, když se všichni trápí a já můžu sedět (smích).
Jak dlouho ještě budete léčit zranění mezižeberního svalu?
Do půlky září bych neměla veslovat, ten sval vůbec nesmím zatěžovat. Na konci měsíce jsem pozvaná na sprinty do Curychu, pětistovka bude zpestření, jde i o společenskou věc. Pak velké závody v Americe, kde se skládá osma z nejlepších skifařek. A taky ještě ve Švýcarsku Armada Cup, kde na skifu startuje 300 lodí naráz.
