Profesionální kariéru ukončila v roce 2015.
Nyní se nejvíce věnuje rodině a svým čtyřem dětem, vede anglickou konverzaci na základní škole, pomáhá biatlonistům nebo se účastní akcí Českého olympijské týmu, během nichž se snaží v mladé generaci probudit lásku k pohybu a ke zdravému životnímu stylu.
A jen tak mimochodem, 17. listopadu oslavila významné životní jubileum. Olympijské vítězce z Pekingu bylo čtyřicet let.
Jak jste to oslavili?
Hezky, moc hezky. Co mi říkali rodiče, tak Matt (manžel) poslední dva měsíce nedělal nic jiného než organizoval mojí oslavu. Měli jsme ji v rodinném kruhu. Matt mi připravil různé hry, stopovačky nebo sestavil z fotek vzpomínkové video. Ani nevím, kde všechny sehnal, některé jsem ještě ani neviděla.
Takže jste si u toho i trochu poplakala?
Skoro jo. Vůbec jsem něco podobného nečekala. Na závěr oslavy se mu ještě povedlo, že dorazila i moje nejlepší kamarádka.
Povězte, kdy jste si naposledy zastřílela?
Už to bude dlouho. Asi někdy v rámci kempu s mladými biatlonisty a i tehdy to bylo spíš proto, že jsem si potřebovala něco zjistit a osvěžit. Dnes už místo střelby raději půjdu ven.
Kateřina Emmons, trojnásobná olympijská medailistka či vítězka mistrovství světa i Evropy.
Dřív jste působila u mužské reprezentace, kde vás posléze vystřídal váš manžel. Jaká je vaše současná role v biatlonu?
Pomáhám s dorosteneckými kempy, většinou v přípravném období – květen až červenec. Protože jde jen o externí spolupráci, tak jsem vrátila zpět k fyzioterapii. Funguji v rámci našeho okolí, jsem taková mobilní služba. Pak ještě na naší základní škole v Kozojedech učím angličtinu. Teda konverzaci, pozor, já nejsem učitel. (smích)
Jak dětem angličtina jde?
Snaží se. A já se na ně snažím být milá, ale také po nich něco chtít… Pomáhám jim dojít na úroveň, kterou chtějí a mohou dosáhnout.
Učitelkou tělocviku byste být nechtěla?
Je vtipné, že se na to ptáte. Chtěla jsem jí být, už jsem měla i podanou přihlášku. Jenže pak jsme zjistili, kolik toho bude manžel s biatlonem jezdit. Nebylo by to absolutně v mých silách stíhat. Nemám tady totiž výpomoc s dětmi. Naši bydlí v Austrálii, Mattovi rodiče v Americe. Ale přihláška už jednou na stole byla, tak třeba na ni ještě přijde řada.
Vystřílela jsem si zlato i manžela. Kateřina Emmons a její zpověď |
S dětmi jste v kontaktu i skrze Český olympijský tým. Pomáháte mu v jeho snaze, aby se hýbaly, správně se stravovaly.
Určitě. Znám to i z naší školy. Je vidět, že když děti nemají příklad, samotné je to třeba ani nenapadne. Jakmile se ale příklad, motivace nebo příležitost objeví, tak ji čapnou. Podle mě je tedy musíte jen trochu pošťouchnout. I díky tomu je fajn, že podobné projekty jsou. Hry, co s nimi děláme, si pak třeba zkusí na zahradě a přivedou k nim další.
Kateřina Emmons dnes kromě mnoha dalších aktivit spolu s Českým olympijským výborem motivuje děti k pohybu.
Co vaše děti? Jdou ve vašich a manželových střeleckých stopách?
Jak se to vezme. Někdo by možná řekl, že jablko padlo daleko od stromu. Což mně ale nepřijde. S manželem se jim hlavně snažíme předat naše hodnoty, to, na čem jsme postavili naše sportovní kariéry. A kde už je aplikují, je jedno. Jediné, co je pro nás důležité, je, aby k pohybu a zdravému životnímu stylu měly vřelý vztah a byly s nimi kámoši. Snažíme se je vést, aby pro ně šlo o standard.
Sportovní střelbě se nevěnují?
Střílí, ale spíš jen na zahradě, vrcholově ne. Nejstarší Julče je čtrnáct let, sice projevila zájem, ale dnes se už docela vážně věnuje muzice a orchestru. Dokonce už má i své sedmičlenné uskupení.
Na jaký nástroj hraje?
Julinka hraje na příčnou flétnu. Do hudby už přecházejí i další děti. Martin hraje na elektrickou kytaru, Emička taky na příčnou flétnu a Gabrielka začala na zobcovku. Všechny také zpívají...
A váš manžel hraje na kytaru. Neplánujete, že založíte kapelu?
Už mi to Matt říkal. Že mi prý pořídí bubny. (smích)
Pořídil?
Bubny ne. Abych na něco hrála, tak jsem začala hrát na housle.
Váš manžel velkou část zimy tráví s biatlonovým týmem. Jak je pro vás organizačně náročné zvládnout všechny hudebky, cvičení, kroužky?
Sluší se strašně poděkovat naší ředitelce základní umělecké školy. Dovoluje nám způsobit si hodiny tak, že je máme všechny v jeden den. Vychází nám maximálně vstříc. Takže naštěstí jezdím jen pondělky s Julčou na orchestry a pátky do hudebky.
Biatlonová sezona začíná příští víkend. Manžel je už s týmem?
Ještě ne. Byl už dvakrát na delší dobu po soustředěních. Teď je čtrnáct dní doma, ale už se to pomalu rozjede.
Reprezentanti si jeho práci nesmírně chválí. Řekla byste, že se v tomto prostředí našel?
Je impulzivní, má v sobě náboj, naučil se česky a hlavně i on sám je výborný učitel. S kluky si sedl, cítí z něj, že je tam pro ně, že jim chce předat své zkušenosti. Takže k němu mají respekt a když se jim něco nezdá, hned se neježí a neříkají: Ne, tohle dělat nebudu. Je schopný si vše vyargumentovat.
Učím je i americký sen. Cílem je být nejlepší na světě, říká Emmons biatlonistům |
Mimochodem, zkoušela jste si střílet poté, co jste běžela kolečko na lyžích?
Párkrát ano. Hlavně tedy, když jsem u biatlonistů začínala, abychom poznala, o čem to je.
Jak vám to šlo?
Říkám, že jde o sportovní střelbu na steroidech. Mají větší terč, který je ale vykoupený veškerou předchozí zátěží, vysokým tepem.
Manžela byste porazila?
Prohrála bych na celé čáře. Nedokážu se odblokovat, po příjezdu na střelnici bych na ní potřebovala ještě tak půl hodiny stát, aby mi prst na spoušti fungoval. Kdežto Matt je v pohodě. Možná je to i tím, že se věnuje více druhům střelby – umí brokovou, střílí z pistole, dokonce i z luku.
