K velkému stolu ve tvaru písmene U zasedli lidé, kteří chtěli získat skalp bývalého šampiona. Uprostřed stolu popocházel Karpov od jedné hry ke druhé, nachodil u toho asi hezkých pár kilometrů.
Velmistr se utkal například s někdejším hokejovým reprezentantem Martinem Hostákem či s Janem Klausem, synem českého prezidenta.
Hrát měl i filmový režisér Karel Smyczek, ale tomu se v sobotu při kosení trávy na zahradě zablokovala záda. Na Kampu tak poslal náhradníka a smutně vzkázal: „Mrzí mě, že mě porazilo seno, a ne mistr světa.“
V obleku do béžova, jehož sako mu zakrývalo rostoucí bříško, se Karpov na každého ze soupeřů usmál pouze při úvodním a závěrečném podávání rukou.
Pak bílými figurami rozehrál partie a už s vážnou tváří usiloval o vítězství.
„Zdá se mi, že to agresivně žene do koncovky, má výhodu jednoho pěšce a já ani nemusím přemýšlet, protože dělám jen vynucené tahy,“ viděl Hosták nízko své šance po šestnáctém tahu.
Už v úvodu ostatně hodnotili dva přihlížející mladíci hokejistovy vyhlídky takto: „Ten s tou španělkou dlouho nevydrží.“ Španělská hra je jednou z variant zahájení partie.
Hosták však nebyl zdaleka prvním, kdo šachovému velikánovi podlehl. Partie se rozehrály krátce po čtvrt na čtyři odpoledne a už za hodinu končil jeden z protihráčů. Jeho amatérské počínání využil Karpov k tomu, aby mu dal třináctým tahem mat.
Některé tahy zvládl ruský šachista rychle, jindy se nad šachovnicí na okamžik zastavil. Levou ruku držel často jako šermíř za zády, pravou si v zamyšlení mnul nos. Nebo se v předklonu opřel o stůl, upřel pohled na rozestavení a z toho, jak lehce pokyvoval hlavou, bylo patrné, že dopředu propočítává tahy.
Vypadal lehce unaveně, neboť měl za sebou náročný program.
V pátek a v sobotu se utkal s nejlepším českým šachistou Davidem Navarou, obě partie skončily po zajímavém průběhu remízou.
„Kdybych v první partii zvolil jiný postup, nejspíš bych ji vyhrál,“ tvrdil 54letý Rus.
Z remíz se radovali sázkaři: kancelář Fortuna premiérově v tuzemsku vypsala kurzy na šachy a lidé na ně prosázeli přes milion korun. Že zápasy Karpov–Navara skončí remízou, na to se sázelo nejvíc.
V neděli jel Karpov na otočku do Pardubic, kde probíhá největší šachový turnaj v Česku. Plánovaná 40minutová návštěva se protáhla. Vzácného hosta zaujala partie dvou mladíků a začal ji s nimi analyzovat.
Z mnoha věcí bylo zjevné, jak moc je Karpov šachům oddán. Na jedné z večeří v Praze byl náhodou posazen ke stolu, na němž byla zobrazena šachovnice a vedle ní stály spíš pro dekoraci figurky. „Je vidět, že to projektoval někdo, kdo šachům nerozumí, ti pěšci jsou příliš velcí,“ všiml si hned Karpov.
Nedělní simultánka byla pro některé z hráčů spíš společenskou událostí. Sotva udělali tah, chopili se fotoaparátu a pořizovali cenné snímky. „Velmistr si nepřeje, aby se při focení používaly blesky,“ zaznělo upozornění hned zkraje, když si dal Karpov pauzu na kávu.
Jiní hráči se statečně pustili do boje, ale před sedmou večer byl konec. Z 25 partií Karpov ani jednou neprohrál, pouze třikrát remizoval.
Nejvíc se mu líbila vítězná hra s Vlastimilem Chládkem, šéfem Dopravních podniků Brno. Toho pochválil za odvážné vedení partie, ale dodal: „Kdybyste byl trochu opatrnější, mohl jste možná uspět.“
Prezidentův syn Jan, Martin Hosták, ale i teprve osmiletý Petr Kaftan se drželi jako jedni z posledních, shodně vzdali v 37. tahu.
„Občas se říká, že i na ledě se hrají šachy, ale moc srovnávat to nejde,“ líčil Hosták. „Ale jsem spokojen, pěkně jsem si zahrál.“
Dnes odlétá Karpov zpět do vlasti. S Prahou se loučí neporažen.
