„Už bylo načase. Stříbrných medailí z kilometru mám pět, takže už to chtělo prolomit a z vicemistra se posunout na mistra,“ vykládal pak 30letý Martin. „Říkejte mi dneska mistr, ale jenom dneska.“
Od roku 2014 sbírá na téhle trati medaile na světových šampionátech. Pětkrát se stal vicemistrem světa, loni si z Dartmouthu přivezl bronz. A teď konečně sbírku zkompletoval.
„Tahle medailička zlatá mi doma chyběla!“ hýčkal si ji.
Objetí a slov chvály se dočkal i od nejbližších, kteří na něj čekali u lodí – táty Petra a dědečka Josefa, kteří ho odmala trénují. „Seš fakt dobrej, fakt dobrej,“ uznal tatínek a děda se připojil: „Ale já jsem ti to říkal – seš natrénovanej na mistra světa.“
„Je to tak,“ smál se český kanoista.
Šampionátem procházel hladce. Rozjížďku i semifinále vyhrál suverénně, nejel ani na plný plyn. A finále? Koncert ve stylu povolíš, přitáhneš, jak se říká.
Fuksa je poprvé mistrem světa na kilometru, Paříž vybojoval i Dostál |
Až na metu 750 metrů se Fuksa držel těsně za Polákem Wiktorem Glazunowem. Kontroloval si ostatní soupeře, nikam se nehnal a šetřil síly.
„Je to kilometr, není potřeba vyhrát dvěstěpadesátku, pětistovku ani sedmsetpadesátku. Důležité je být první v cíli a bylo vidět, že na finiš měli ostatní méně sil než já,“ vyprávěl.
To tedy, v posledních 250 metrech to nahulil, jak s oblibou sám říká. Zvedl frekvenci, dostal se před Poláka a zbytek soupeřů si hlídal. Na jeho nástup a zrychlené tempo už tentokrát nikdo odpověď nenašel. Ke dvěma titulům na pětistovce tak přidal i ten na olympijském kilometru.
Jako první Čech po 73 letech.
„Mistr světa, naposledy jsem to slyšel před šesti lety, to je dlouhá doba. Jsem rád, že to přišlo zrovna tady v Duisburgu, kde to mám rád. Vyhrát před tolika lidmi je fajn, jsem hrozně šťastný,“ usmíval se.
Ne, už to není ten zdravě sebevědomý mladík s blonďatým přelivem, který ve 23 letech toužil všechny uhranout na olympiádě v Riu. Tehdy to nevyšlo, na dvoustovce vyhrál jen finále B, na kilometru byl šestý i přesto, že byl na posledních dvou šampionátech vicemistrem světa. „Mrzí mě, že jsem neprodal, na co jsem měl, ale byl jsem pomalý. Budu dál makat a doufat, že jednou medaili na olympiádě získám,“ smutnil tehdy.
Nepovedlo se to ani před dvěma lety v Tokiu, kde skončil na kilometru rovněž pátý. „Chyběla mi extáze do finiše,“ uznal.
Za rok do Paříže pojede zase v jiné roli. Jistě, bude brán za úřadujícího mistra světa – favorita všech favoritů. Ve 30 letech už ale ví, jak se s touhle rolí poprat. Má dvojnásobnou olympijskou zkušenost a pomůže i rodina. Před třemi roky se Fuksa oženil a před čtvrt rokem se mu narodila dcera Emily. Už nežije jen pro vodu, což mu v Paříži může jen pomoct.
„Ale olympiádu teď vůbec neřeším. Jsem rád, že jsem mistrem světa, což je teď pro mě důležité. Olympiáda je daleko,“ říkal po závodě v Duisburgu.
Zas tak daleko ne, do startu her zbývá 333 dní. A na nich může Fuksa získat tu poslední věc, která mu v bohaté sbírce chybí.