Před deseti lety získal tehdy dvacetiletý Prskavec v Krakově své první evropské zlato. Tehdy u toho Marcela Prskavcová nemohla být naživo, pomáhala v Praze zachraňovat zatopenou trojskou loděnici.
„Ale ráda se na ten závod koukám ze záznamu. On je tam ještě takový malý kluk, který měl velkou radost, když dojel. Byl to jeho první velký úspěch,“ říká.
Kde začala zlatá éra. Před dekádou to bylo ucho, teď je z Prskavce exotické zvíře |
Od té doby Prskavec nasbíral dlouhou řadu triumfů. Vítězství na Světovém poháru, vítězství ve finále Světového poháru, zlato z mistrovství světa i titul olympijského šampiona.
„Je moc hezké mít úspěšného syna. On k tomu směřoval a splnilo se mu to, takže jsme spokojení. Slalomem se baví. Není to pro něj práce, ale zábava, a to je nádherné,“ líčí Marcela Prskavcová.
„Pro mě je to můj Jířa. Občas mi připadá, že si ani neuvědomuji, že je olympijský šampion,“ říká manželka Tereza Prskavcová. „Jsem ráda, že je tak skvělý manžel a táta a takhle ho vnímám,“ chválí šestinásobného mistra Evropy.
Za ta léta od prvního Prskavcova evropského titulu s ním absolvovaly mnoho závodů. I když ne všechny se podařily, ve většině případů dopadly výborně. Přesto stále ani jedna z žen nenašla recept na to, jak zkrotit v den finále vlastní nervozitu.
„Já s ním prožívám závody od malička. Myslela jsem si, že už nemusím být vůbec nervózní, ale jsem pořád,“ prozrazuje Marcela Prskavcová.
Manželka Tereza přidává: „Maminka to tady většinou prodýchává a podle toho poznáte, jak je nervózní. Když začne už hodinu před závodem, tak je opravdu nervózní hodně, ale když jen deset minut před, tak je docela v klidu. Zato mně je hrozně špatně už od rána. V sobotu jsem skoro nejedla, až na večeři.“
Obě ženy se shodují, že nejhorší ze všeho je při sledování závodů pocit bezmoci. „Nemůžeme mu nijak pomoct, je v tom sám,“ říká Tereza Prskavcová. „Když se mu nezadaří, je smutný. A když je dítě smutné, tak je maminka taky smutná,“ dodává Marcela Prskavcová.
Oběma nyní přibyla jednu starost navíc. Od letošní sezony závodí Prskavec vedle kajaku i na kanoi. A to znamená další závody, při kterých je třeba se strachovat.
„Je to blázen,“ odpovídá se smíchem Tereza Prskavcová na otázku, jak reagovala, když se od manžela dozvěděla, že plánuje závodit na kanoi.
„Říkala jsem si, jestli to nebude kontraproduktivní vzhledem ke kajaku,“ přidává se Marcela Prskavcová. „Na kajaku už je hodně zkušený a kanoe ho něčím obohacuje, hledá v ní něco nového,“ pozoruje.
Tereza Prskavcová souhlasí: „Také mi to tak připadá. Když sedí na kanoi tak má zase hvězdičky v očích. Hraje si a zkouší, co to umí. I díky tomu se pořád drží na kajaku tak vysoko.“
V té chvíli ještě ani jedna netuší, že za okamžik si Prskavec vyjede na kanoi čtvrté místo z mistrovství Evropy. Už nemají doma jen kajakáře, ale i plnohodnotného kanoistu.