Jak se těšíte do Vsetína?
Už tam trénuju. Bude to nová zkušenost, je to výzva. Hlavně se těším na spolupráci s trenérem Širockým. To je trenér, kterého si nesmírně vážím, a bude tam takový přechod z hráčské kariéry na trenérskou. Chci od něj čerpat zkušenosti, protože praktik je to vynikající. Když mě měl v roce 2002 v nároďáku, tak mě připravil tak, že jsem neprohrál na mistrovství světa ani set.
Vsetín je mužstvo tvořené mladými hráči, které byste měl pomáhat vést?
Dá se říct, že je tam mladý kolektiv. Akorát je tam Slovák Novosad, bývalý mistr světa. Co se týče herní kvality, je určitě vynikající a měli bychom letos postoupit do extraligy.
Takže se těšíte, že si třeba za rok zahrajete proti klukům z Modřic?
Musím říct, že jsem se s odchodem pořád nedokázal nějak vyrovnat. Je to strašně těžké po 13 letech odejít. A když jsem vyklízel kabinu, tak to byl hrozný zážitek. Na to jsem se fakt netěšil. Třináct let sedíte na jednom místě a pak se máte sbalit a už se nevrátit. V tomto závidím profesionálním sportovcům, kteří ve středu hrají hokej za Kometu a v neděli za Ústí, dostanou zaplaceno a nijak to neřeší.
Jak to nesli spoluhráči, když se loučili s kapitánem?
Myslím, že jsme to zapili až do ranních hodin a bylo to v pohodě. S klukama jsem vycházel vždycky perfektně, jednal na rovinu a žádný problém nebyl.
Také jste si nakonec rozmyslel konec v reprezentaci. Jak to?
Trenér na mě hodně tlačil, víceméně mě pořád přemlouval, a když jsem si to tak promítal v hlavě, tak jsem přišel na to, že ještě není ten správný čas. Člověk má hrát, dokud to půjde. Vždycky jsem říkal, že mám strach z porážek. Jsem člověk, který neumí moc prohrávat. Ale obětuju ty porážky, které třeba přijdou, protože se v nároďáku udělala skvělá parta. A každý zápas za nároďák je pocta. A taky vím, že kdybych odešel, tak by to měli Slováci strašně jednoduché a to nechci (smích).
Budete muset ještě o hodně zvětšovat síň slávy, kterou si chystáte na chalupě?
To snad ani ne. Myslím, že v horizontu tří až čtyř let bych rád přešel na trenérskou práci. Uvidíme do budoucna, jestli bych někdy nevedl nároďák.
Je to lákadlo?
Určitě. V hráčské kariéře člověk za něj chce hrát a to samé pak i v trenérské. To je ta možnost dostat se nejvýš. A pak také vést nejlepší klub, že bych trénoval v Modřicích.
Takže Modřice se mohou zhruba za pět let těšit na návrat mistra?
To určitě. Neodešel jsem navždy. Láká mě koncepční práce a do Modřic se chci vrátit. To je klub, ze kterého nejde odejít a už se nevrátit.
Trenérskou licenci už studujete, že?
Vlastně díky škole nemám problém s teorií i praxí. Pak už zbývá jen dodělat licenci u svazu, což by právě díky škole neměl být problém. Protože kvalifikovaných trenérů, co se týče odbornosti, je minimum. Většinou jsou to trenéři, kteří čerpají z nohejbalové praxe, ale chybí mi tam protahování, různé herní situace. To v nohejbale není a chtěl bych s tím jako trenér něco udělat.
A jak to máte se školou, kde jste na magisterském stupni na fakultě sportovních studií?
Teď mám v květnu dělat státnice. Dodělávám poslední semestr a diplomku dodělat, to bude nejtěžší. I když teď mám tři zkoušky.
