Zároveň si však uvědomuje: „Potřebujeme silnější soupeře, aby výhry byly víc vybojované a museli jsme na hřišti nechat mnohem víc z nás. Nechceme hrát zápasy, v nichž je po první čtvrtině rozhodnuto.“
Sobě rovného však Znojmo v posledních letech hledá těžko. Nezdar naposledy utrpělo v červenci 2016, kdy ve finále třetí nejvyšší soutěže Česka podlehlo brněnským Alligators. Poté i kvůli neshodám s vedením české asociace zamířilo do rakouských soutěží, jimiž od té doby stoupá vzhůru.
Po dvou hladkých postupech nyní Rytíři působí v divizi II, tedy na třetím rakouském stupni. I tam si však počínají zcela neohroženě, sedm dosavadních zápasů zvládli při impozantním skóre 224:12. „Nečekali jsme, že to půjde tak jednoduše, ale tým se obrovsky zlepšil,“ sděluje Pařízek.
Přestože se říká, že vyhrávání nikdy neomrzí, ze současné situace nejsou ve Znojmě úplně nadšení. „I s přípravou jsme vyhráli 25 zápasů za sebou, což není úplně zdravé. Někteří hráči, kteří ještě nikdy neprohráli, sedí na obláčku a je strašně těžké je motivovat a správně naladit jejich hlavy na zápas. Ale pracovat s tím je pro nás zajímavá výzva,“ popisuje kouč Knights.
Ne všichni hráči jsou ovšem neposkvrněni porážkou. Někteří si dobře pamatují časy, kdy Rytíři byli teprve panoši, kteří sami schytávali rány. „Zažívali jsme bezmoc, když jsme hráli s daleko silnějšími soupeři. Ale možná právě to nás posílilo a zocelilo,“ míní kapitán defenzivní linie David Burian, který teď prožívá opačný extrém. „Neříkám, že chci prohrávat, ale i prohra ke sportu patří a často je to motivační faktor pro další práci. Klukům, co to ještě nezažili, se snažíme připomínat, že si nemůžeme vydechnout a něco vypustit.“
Znojemská série totiž nespadla z nebe ani není závislá na zámořských akvizicích, jak je v americkém fotbalu obvyklé. „Každou sezonu se snažíme být o kus dál. Chceme být co nejlíp fyzicky připraveni, tvrdě trénujeme. Třeba obrana se personálně moc nezměnila, není to o tom, že by tam zářila hvězda, kterou jsme si dovezli. Vítězíme systémem a připraveností,“ oznamuje Burian.
Ofenzivu však přece jen vedou tahouni, které Knights ulovili před touto sezonou. Na klíčové pozici quarterbacka září Jan Dundáček, ofenzivní lajně šéfuje Josef Fuksa. „Jsou to ikony mojí generace,“ vyzdvihuje 36letý Burian. „Je mi sympatické, že nejdeme cestou zahraničních importů a není to u nás jenom o koupení dvou Američanů na pár měsíců.“
Zpět do Česka? Ani náhodou
Dundáček s Fuksou pozvedli znojemské mužstvo také trenérsky. „Nejen že jsou to nejlepší hráči, ale táhnou tým i po strategické stránce. Honza Dundáček přinesl nový ofenzivní plán, díky němuž se dokážeme lépe přizpůsobit obraně soupeře a dáváme daleko víc bodů,“ oceňuje Pořízek.
Není divu, že při současném rozložení sil prahnou Knights po dalším postupu. K tomu potřebují zvládnout dva zápasy play off, ten první v sobotu 6. července večer na domácím hřišti proti slovinskému Domžale Tigers. „Ve finále by nás pak čekal Salcburk, který je v podobné situaci jako my a chce jít taky nahoru. Čekáme tvrdý boj,“ nastiňuje Pařízek. „Věříme, že první divize by pro nás byla ideální. Když se to nepovede, bude to pro nás špatné,“ nezastírá kouč.
Návrat do českých soutěží pro něj však nepřipadá v úvahu. „S vedením české asociace nemáme dobré vztahy, z jejich strany tam byla šikana. Vymanili jsme se z jejich kontroly a rozvoji amerického fotbalu ve Znojmě to jednoznačně pomohlo,“ podotýká Pařízek, na jehož tým chodí i díky bohatým doprovodným akcím pravidelně skoro tisícovka diváků.
V tuzemsku by přitom Knights podle něj bojovali o nejvyšší mety. „Vzhledem k naší slušné finanční situaci bychom si mohli domluvit americké importy a s nimi bychom rozhodně hráli play off,“ tvrdí Pařízek.
Teď se ovšem Rytíři starají o to, aby prodloužili svou unikátní vítěznou šňůru.
