Výjimka se týkala druhého čtvrtfinále; ve zmiňovaném finále ho už dopředu limitovala pozice na vnějším okraji dráhy, ze které se na triumf útočí opravdu těžko.
„Před poslední jízdou jsem měl docela trému, ale pak už jsem byl zase nažhavený a možná i přežhavený,“ připustil Milík.
V první zatáčce si však nijak nepomohl a pak už bylo pozdě se pořadím vyšvihnout nějak extra vysoko. „Ale je super, že Kvěchoun (Jan Kvěch) byl druhý. To je parádní výsledek,“ uvedl Milík.
A famózního počinu samozřejmě dosáhl Australan Jason Doyle, potřetí v řadě vítězný.
„Má tu jeden jediný motor, který prý používá jen v Toruni a v Pardubicích. A zase s ním vyhrál, věří si na něm. Byl fakt bezkonkurenční, tak jako dva roky zpátky. Když vyhrál jízdu, často to nebylo o přední kolo, ale o pět motorek,“ vysekl Milík Doyleovi poklonu.
Ta mířila rovněž k divákům, kteří na letošní Zlatou dorazili.
„Rozdíl oproti každému jinému roku byl znát. Na motorce jsem viděl a taky slyšel, že tu je o hodně míň lidí. Jindy to bývá mazec,“ netajil Milík. „Ale jsem rád za fanoušky, co tu tentokrát byli, protože i tak byl ten aplaus obrovský,“ dodal.
