Mezi motorkami má na vedoucího Rickyho Brabce obří ztrátu, ale o tu už nejde. Svým příběhem a nezlomností zaujal i přes současné umístění v páté desítce.
Podmol moc dobře ví, že karambol v úvodu závodu mohl dopadnout i hůř. A v extra náročné kategorii Original by Motul, kde jsou jezdci bez asistence odkázáni sami na sebe, touží hlavně Dakar dokončit.
Kdysi jste říkal, že mluvíte s anděly. Vzhledem k vaší další nehodě na vás stále dohlížejí, co?
Na helmě mám nalepeného svatého Kryštofa, kterého jsem dostal od kněze z Ostravy. A na krku mám panenku Marii, kterou máma také nechala posvětit od kněze. Určitě na mě tam nahoře někdo dohlíží.
Dakar 2024vše o závodě |
Bylo docela štěstí, že jste ten kámen netrefil o kousek vedle, jinak byste možná přišel o oko. Šílené.
To samozřejmě je, uvědomoval jsem si to. Také mi to mohlo promáčknout lebku, což by byla úplná bída. Skla v brýlích jsou už tak tvrdá, že to jen tak něco neprorazí. Co k tomu mohu říct – bylo to samozřejmě velké štěstí.
Co vám na havárii řekla rodina? Mluvil jste s ní?
Bylo jim to samozřejmě líto a já jsem se jim omlouval za stres, který jsem jim způsobil. Říkal jsem jim, že už se to nestane.
Co vás bolí víc? Obličej, nebo ruka, kterou jste si při pádu taky pochroumal?
Obličej už moc nebolí. Jsou tam jenom stehy. Mám jich osm nahoře a dva na tváři. A už vidím dobře. Ruka se také lepší. Spíš bolí celé tělo, etapy jsou tady náročné. V té kategorii bez asistence nemám moc čas na odpočinek a pořádnou regeneraci.
Vnímáte bolest při jízdě, dá se na ni nemyslet? Nebo celé tělo bolí jak čert?
V minulých dnech jsem vnímal hlavně to, abych se s jedním okem někde nerozsekal. Naštěstí už po té nehodě zcela vidím, už to nemám tak oteklé. Bylo ale něco šíleného jezdit v dunách jen na jedno oko, musel jsem se chytit ostatních závodníků, kteří mi ho nahrazovali. Takže možná kvůli této obavě jsem nevnímal další bolesti v těle.
Po nehodě jste dostal od ředitele Dakaru cenu za odvahu. Jaké to bylo? Co jste si říkali? Kde tu cenu teď máte?
Bylo to fajn, hezké gesto od organizátorů. Je to cena za tvrďáka roku, jsem rád, že jsem ji dostal. Ředitel závodu je bývalý motorkář. Ví, o co jde. Cenu jsem předal Milanovi z Nanotech, kteří mě podporují. Neměl jsem čas ji nějak řešit, bylo potřeba makat na motorce. I tak jsem tam byl s organizátory do deseti hodin do večera a vstával druhý den ve čtyři hodiny ráno.
Dakar jedete v kategorii bez asistence. Jak vám jde starat se ve vašem stavu ještě i o motorku?
Až teď mi dochází, jak těžké to je. Byly dny, kdy jsem spal jenom tři hodiny denně a závodil pak deset hodin na motorce. Fakt těžké a stresující. Ale pozor, není to jenom o práci na motorce, sám si rozkládám stan a ráno ho zase skládám. Připravuji si veškeré věci do etapy. V podstatě přijedete do bivaku a čeká vás další závod.
Moc toho nenaspíte. Nelitujete, že jste zvolil tuhle kategorii? Nic těžšího na Dakaru asi není.
Nelituji. Tahle kategorie má své kouzlo a zúčastňují se jí pořádní drsňáci. Naučí vás si vážit všeho, každého dojezdu do cíle. Každého dne, který přežijete. Když uděláte chybu na trati, tak motorku nepředáte mechanikovi, všechno si musíte opravit a poladit samostatně. Naštěstí mám kolem sebe skvělé lidi a když jsem fakt ve velké krizi, poradí mi David Pabiška. A pocit, když jste v cíli a máte připravenou motorku na druhý den, je k nezaplacení.
Trochu se zdá, že je Dakar pro vás prokletý – loni hned v první etapě pád, tři zlomená žebra, prasklý hrudní obratel. Teď tohle. Věříte, že to zlomíte?
Není prokletý, je jenom těžký. Když jsem tady byl poprvé v roce 2021, tak jsem ho dokončil celkově na 31. místě. Smůla to byla loni, když jsem si zlomil hrudní obratel. Je to náročný závod, když chce člověk jezdit rychle, je potřeba se tomu věnovat profesionálně a celý rok. Já mám na to jenom jeden závod ročně, takže je to na hraně.
Je to nejtěžší věc, jakou jste v životě dělal?
Myslím, že není. Je to těžké srovnávat třeba s pády z freestyle motokrosu, které byly také velmi drsné.
Nově nejsou v kategorii papírové navigace, jak vám to jde s digitálním roadbookem? Funguje?
Je naprosto v pohodě, jediný průšvih je v tom, že se od něj odráží slunce, pak na něj není moc dobře vidět. Jsem rád, že odpadly starosti kolem namotávání papírového roadbooku, což s nateklými prsty unavenými po etapě bylo vždycky náročné.
S jakým plánem jdete do zbytku Dakaru? Dá se ve vašem stavu ještě trochu závodit, nebo už je to jen o tom Dakar přežít a dojet ho?
Popravdě sám nevím. Je důležité to hlavně přežít a dojet. Vzhledem ke ztrátě, kterou jsem nabral při pádu a šití přímo na trati, které zabralo něco přes hodinu... V pátek mi nefungovalo čidlo větráku na chladiči, musel jsem opravovat motorku v dunách, trvalo mi to čtyřicet minut. Dvě hodiny už jen tak nedoženu. Chci jet svižně, ale ne na úplné riziko, abych nehavaroval zase nějak špatně.
