Jenže věděl, že nezmění-li něco, je jen otázkou času, kdy jeho nevyrovnaná mysl způsobí v kaskadérském sportu tragédii. A tak přece jen „zmizel“. Na začátku roku prožil tři měsíce v Indii. Propadl meditaci, stal se křesťanem.
„Věřím na anděly. S tím svým si povídám,“ říká v první veřejné zpovědi pro MF DNES a iDNES.cz. Tuší, že pro mnohé „drsňáky“, kteří sledují jeho sport, bude „pobožnej magor“. A zároveň věří, že „si pár lidí, kteří mají stejné problémy, uvědomí, že existuje cesta, jak si udělat pořádek v hlavě“.
Kde je počátek vaší proměny?
Konec roku 2015. Všechno mě štvalo, měl jsem blbé nálady, byl nepříjemný. Chtěl jsem dělat tisíc věcí, ale nedokázal jsem se na nic soustředit. Měl jsem v hlavě spoustu myšlenek a neuměl je dát pryč. A tušil jsem, že když to nezadupu, tak se sesypu, na závodech sebou praštím a nebude to nic pěkného.
Takže následoval úprk.
Myslel jsem i na konec kariéry. Říkal jsem si, že jestli mám jezdit jenom pro peníze, které si pak kvůli stresu neumím užít, tak to nedává smysl. Přemýšlel jsem, že se na všechno vykašlu, koupím chatrč v Thajsku na pláži a budu šťastný. Ale bylo by to jen zdrhnutí. I když jsem měl ve sportu úspěchy a dával na internet fotky, jak jsem cool, tak uvnitř jsem křičel po nějaké pomoci. Proto jsem nakonec odjel za kamarádem do Indie. Potřeboval jsem vypnout a být sám. Zase si uvědomit, jak miluji svou ženu, děti i práci. A začít se znovu usmívat.
To se zřejmě povedlo, ne?
Bylo ode mě srabácké, že jsem stejně ten úprk udělal, ale i doma cítili, že je to potřeba, a nemohli mi to zakázat. V Indii jsem začal se cvičením. Ani jsem zpočátku nevěděl, že medituju. Jen jsem chtěl uvolnit tělo, a tak jsem se v mysli ocitl na pláži, kde jsem do truhly zavřel své stresy, zakopal je a odletěl dál. Najednou jsem cítil vnitřní energii, nabíjel se, zlepšil si auru. Nebral jsem telefony a snažil se odpoutat od okolí. Později jsem zkusil meditovat podle návodů, pročítal si knihy, přelouskal Bibli, Korán i hinduistické texty a zjistil, že v jádru říkají to samé - ať je člověk šťastný. Uvědomil jsem si, že budu šťastný, když svou práci budu dělat pořádně. Taky jsem našel Haničku, která mi ukázala směr.
To je vaše guru?
Ano. S ní jsem po Skypu dělal různá cvičení, vysvětlovala mi, jak fungují andělské věci. Ona umí opravovat aury, je to taková vědmička, a když s člověkem mluví, věci dávají smysl, že jim věří. Já se předtím dostal do stadia, kdy jsem byl v pr.... Ona mi vše utříbila. Seřvala mě, když jsem to potřeboval – říkala: Co tady fňukáš, srabe!
Libor PodmolProfil Je mu 32 let, v roce 2010 se stal freestylovým mistrem světa. Roky patří do světové špičky, teď na motorce skáče i jeho bratr Filip. Libor Podmol je ženatý, má syna Joshe a dceru Lillian. |
Takže jak teď vypadá váš život?
Vstávám mnohem dřív. Mám dvě děti, a když se ony probudí, tak si můžete meditovat, jak chcete... Takže si ráno pustím meditační hudbu, začnu dechovým cvičením. Pak si představím, že je v mém srdci zahrada, kde čichám ke kytkám, což mě uklidňuje. Jakmile vyženu všechny špatné myšlenky, tak si pak krok po kroku projdu jízdu. Vizualizuju si ji. A dost se změnilo i doma. Ve vztahu k mé ženě i k dětem. Už se nestresuju, což dělá rodinnou pohodu.
I závodní?
Nepochybně! Za většinu mých pádů mohlo to, že jsem si nevěřil, že ten skok udělám. Ale šel jsem do něj, protože mé ego bylo silnější než já. Chtěl jsem ukázat, jak jsem hustej. Na jaře jsem po třech měsících sedl na motorku, strašně se na ni těšil a všechno šlo v pohodě. Triky jsem zvládl a hned byl druhý v závodě mistrovství světa.
Jste teď i víc asketický?
Nejím maso, protože je v něm pro meditaci hodně agresivity. Neberu žádné drogy, moc nepiju alkohol. Nejím hnusné věci, nepiju kolu. Jde to ruku v ruce. Když jíte dobře, pak klidně vstanete v šest ráno. Kdybych si dal večer burgera, budu spát do desíti. Dělám i jógu a celkově se mi začal život víc líbit.
Češi jsou konzervativní. Jak vzali tuto vaši proměnu lidé kolem?
Nikomu to moc neříkám. Ale nejspíš si všimli, že se na ně víc směju. A soupeři vidí, že už s nimi nechodím chlastat na pozávodní party. Neměl bych pít vůbec, ale jsem jenom člověk, takže mám limit, že si mohu denně dát dvě skleničky vína či piva. Toho se držím. Přitom byly doby, kdy jsme po závodě vypili 15 redbullů s vodkou, což se ve freestyle motokrosu dál děje. Ale jinak se té změně nikdo nediví. V našem sportu má spousta jezdců různé rituály. Nate Adams, jedna z hvězd, si před závody pročítá Bibli. Ještě nedávno jsem si myslel, že je to úplný magor. Teď vím, že nedělal nic špatného, že chtěl být jen ve svém světě.
CHUTNÁ. Libor Podmol se zlatou medailí z X Games.
V AKCI. Freestyle motokrosař Libor Podmol předvádí jeden z dechberoucích triků.
Vy sám jste teď věřící?
Věřím tomu, že každý se má narodit tam, kde má. A já jsem Čech. Takže jsem křesťan a stal jsem se věřícím. Není to tak, že budu chodit každou neděli do kostela, ale věřím na to, že jsou andělé. Věřím na vnitřní sílu, na třetí oko, intuici...
Promiňte - věříte na anděly?
Chápu, je to konverzace o něčem, co nikdo nikdy nevyfotil. Ale já na ně věřím a žádám je o pomoc. My jim říkáme andělé, v jiných náboženstvích jinak, ale jsou to spojovatelé mezi námi a tím hlavním bohem. Pomáhají mi, nejsem v těžkých situacích sám. Svého strážného anděla v určitých situacích vnímám, povídám si s ním.
Až takhle?
Snad nebudu působit jako magor. Ale bylo mi řečeno, jak se jmenuje. Ochraňuje mě a já ho dokážu poprosit o pomoc. Večer mu vždy poděkuji za super den. Dřív jsem nebyl vděčný za život, jaký mám. Teď děkuji a dělá mi to dobře.
Jak to jde ruku v ruce, když děláte sport, kde dobrovolně riskujete život? Není to určité rouhání?
A já věřím v to, že tím, co dělám, bavím hodně lidí. Že jim předávám pozitivní energii, pocit naplněnosti. Změnil jsem i přístup k fanouškům. Na sociální sítě už nedávám jen fotky, kde dělám paroháče, ale snažím se jim předat myšlenku, která mě zaujala. Snažím se tam dát poselství. A kdyby se povedlo „zachránit“ pár jedinců, tak to má smysl.
„I když jsem měl ve sportu úspěchy a na internet dával fotky, jak jsem cool, tak uvnitř jsem křičel po nějaké pomoci.“ |
Není image freestyle motokrosu v tom, že je to sport „hříšníků“?
Ale taky mladých lidí. A přijde mi, že spousta náctiletých je v depresích. Vidím to na bráchovi. Je mu 20, měl by být bezstarostný, což je, ale z maličkostí je na nervy. Já mu říkám: „Až budeš starší, přijdou opravdové starosti a ty se z toho sesypeš.“ Kdyby ti náctiletí pochytili „blbé“ Čtyři dohody – knihu, podle které se snažím žít, strašně jim to pomůže. Ale primárně se chci starat sám o sebe, protože já se jednou budu zodpovídat za svůj osud.
Jaké teď čekáte reakce na svou zpověď?
Že jsem pobožnej magor. Ale to si nebudu brát osobně. Já doufám, že někomu pomůžu. Že si třeba lidi uvědomí, že i my šílení freestylisti máme stejné problémy jako oni a že existuje cesta, jak si udělat pořádek v hlavě. Že jsem se meditací posunul dál. A myslím, že kdyby každý člověk vstal o půlhodiny dřív, srovnal se, prodýchal, byl rád, že je naživu, a pak šel s úsměvem do práce, bylo by nám lépe.
Takhle se létá při freestylu na motorkách:
23. října 2015 |
