Komentář |
Začátkem dubna panuje jižně od pobřeží mocné Číny období monzunů. Silný vítr žene od moře těžká bouřková mračna.
Jako se u Ecclestonů pil každé odpoledne šálek kvalitního Earl Grey, tak stejně pravidelně mizí nad Kuala Lumpur slunce. Dubnové dny, v kterých po páté odpoledne nebičují sepangský okruh husté provazce vody, by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Pokud je vody hodně, a to je v Malajsii skoro vždy, zastavují i auta na silnicích a chodci si tisknou ke zdem domů. Na ulici se zatáhne opona, vidět je na pár metrů a hektolitry vody na asfaltu marně hledají odtoková řečiště.
V takových podmínkách se závodit nedá. Bez debaty. Vědí to všichni, co to zažili. A musí to vědět i nejvyšší vládce seriálu formule 1 Bernie Ecclestone, vždyt ve světě motorismu není zkušenějšího manažera. Na startovním roštu Grand prix postával vedle svého svěřence Stuarta Lewis-Ewanse již v roce 1957. Před více než půlstoletím.
Možná tentokrát doufal, že se ho zas jednou přichytí pověstné štěstí. Pokud to tak bylo, nevyšlo to.
"Po páté odpoledne tady prší pokaždé," říká český novinář Petr Dufek, který nechyběl ani na jedné z jedenácti malajských velkých cen. "Všem ve formuli 1 bylo jasné, že letošní závod bude průšvih."
Průšvih to byl. A pořádný. Ve 33. kole FIA zjistila, že nemá smysl pokračovat. Závod byl zastaven. Dokončení Velké ceny by bylo možné, snad jen kdyby jezdci přesedli do motorových člunů.
"Akvaplaning dostávala nejen kola, ale také podlaha. Nebezpečné bylo i na dráze zastavit, voda vás mohla odnést," popisoval s nadsázkou Timo Glock, který byl se svou Toyotou hodnocen na třetím místě.
"V horších podmínkách jsem nikdy nezávodil. Konec byl jediným řešením," přidal se Lewis Hamilton z McLarenu.
Výsledkem je 31 kol místo 56, polovina bodů a pachuť v ústech jezdců i fanoušků.
Není Bernie Ecclestone v 78 letech pro panování takovému kolosu, jakým seriál formule 1 je, zkušený až příliš?
