O náladě
"Pořád mě drží skvělá nálada, do které jsem se dostal poté, co mám angažmá továrního jezdce u špičkové značky. Je to úplně jinačí, všechno mě baví, na všechno se těším," líčí sedmadvacetilý závodník stáje CWF Matteoni a vzpomene ještě na první letošní závod v Suzuce. "Byl jsem ráno první z týmu vzhůru a čekal, až se všichni probudí. Nemohl jsem se dočkat, až konečně vyrazím na trať."
O manažerovi
Na jih Afriky dnes odlétá se svým manažerem Andy Leuthem, který si v zimě pořídil byt v Písku, sídle okresu, do něhož patří "Hulešovy" Čimelice. "Andy jen září, jak se mu tu líbí," říká Huleš o bývalém jezdci MS pětistovek žijícím trvale v Lichtenštejnsku, jenž k Čechovi nastoupil za Antonína Charouze. "Je mým manažerem už čtvrtým rokem a výborně si rozumíme."
O Africe
Jihoafrickou republiku Huleš vnímá spíše jako kus Evropy. Je to dané i tím, že během Velké ceny nemá čas na výlety a k zemi si tak sotva přičichne. "Tam dole u Welkomu to je samý Holanďan, Němec, Belgičan, samí bílí. Evropské restaurace, obchody hotely. I já budu spát v italském hotelu, který každoročně objednává šéf týmu Massimo Matteoni. Ten pro africký závd připravil speciální motor, který má ve velké nadmořské výšce a tudíž i v nízkém atmosférickém tlaku parádně šlapat.
O Jakubovi (synovi)
Jakub Huleš bude mít brzy tři a půl roku, jak jeho otec přesně vypočítává. Na závodech se ještě podívat nebyl. "Na žádnou Velkou cenu jsem ho ještě nevzal, je tam velký hluk a ruch, ale na motokrosu tady u nás už byl a líbilo se mu to. Nedávno jsem ho povozil na motokrosové mašině a byl nadšený," říká Jaroslav Huleš.
O motokrosu
Hodně závodníků mistrovství světa, i oba Češi, mají stejného koníčka - motokros. Ačkoli musejí dávat pozor, aby se nezranili, vždy rádi zadovádí. "Mezi závody si jdu vždycky zajezdit, většinou klukama od nás z Čimelic a okolí. Je to zábava i trénink. Ovšem neřeknu, na jaké motorce jezdím, protože to není aprilia, kterou ve světě reprezentuji," vypráví se smíchem.
O Františku Šťastném
Když v Japonsku poprvé vedl závod mistrovství světa, vzpomněl si na Františka Šťastného, jediného českého vítěze Grand Prix. "Myslím na něj často, jeho knihu Šťastný František mi kdysi dal s osobním věnováním. V jeho časech byli závodníci v úplně jiné situaci, byli větší hrdinové. Spali třeba na seně, na trati je čekaly různé povrchy včetně dlažebních kostek... Toužím po tom, že bych na pana Šťastného navázal vítězstvím. Proto závodím," dodal Jaroslav Huleš.
16. dubna 2002 11:37
