„Za tu dobu se rally naprosto zásadně proměnila. Jsem šťastný, že jsem u toho mohl být tehdy i dnes,“ říká nad sklenicí coly. Je páteční podvečer, Tuček s navigátorem Petrem Dufkem zrovna absolvovali slavnostní start závodu a čeká je noční městská rychlostní zkouška.
„Ta je pro mě špatná,“ říká Tuček a navigátor pobaveně pokyvuje hlavou. „Když jsem byl mladý, bavilo mě jezdit v noci. V 90. letech jsem po tmě zajížděl rychlejší časy než ve dne,“ vysvětluje. Dlouhá léta tak bojoval o zařazení nočních erzet. „A pak, když už jsem začal blbě vidět, ji udělali.“
Zároveň je ale znát, že se těší. Ostatně Barumku chová v úctě. „Opravdu si jí vážím. Je to jedna z nejtěžších soutěží a vždycky byla. Celou dobu si drží vysokou laťku,“ chválí Tuček, který ve Zlíně startuje v rámci seriálu mistrovství ČR.
Nejrychlejším mužem Barum Rally byl Pech, oficiálním vítězem se stal Kopecký |
Rodák z Domažlic se na ni poprvé podíval v roce 1978 jako člen týmu jezdce Lea Pavlíka. „To byla éra, kdy tady startovalo třeba sto zahraničních posádek a pětadvacet československých,“ vypráví.
Načas si pak vyzkoušel práci navigátora a v roce 1981 absolvoval první sezonu jako jezdec. Úspěšně. Z republikového přeboru postoupil na federální úroveň, která byla v té době nejvyšší možná.
Že bude závodit, věděl odmala. Dělal gymnastiku, kanoistiku a v patnácti letech si udělal licenci na závodní motorky, i když se jim nechtěl věnovat. „Jen jsem chtěl být co nejdřív u závodů,“ vysvětluje.
Marcel Tuček s Petrem Dufkem na Barum Czech Rally Zlín.
Zároveň v té době začal pomáhat v servisních zónách automobilových závodů. Profesionálním jezdcem nikdy nebyl, i když byl členem reprezentace a na kontě má řadu titulů. Několik let se mu dařilo držet se v rámci Mitropa Cupu (takzvané „malé Evropy“) v top desítce jezdců, kteří měli hrazenou účast na závodech. Tedy startovné, ubytování či mechaniky. S titulem inženýra ekonomie pracoval jako řidič, nákupčí a později založil firmu, kterou vede dodnes.
„Nádherná je Pindula“
V roce 1985 se poprvé postavil na start zlínské Barumky s vozem Škoda 120. „Tehdy jsme byli moc ‚hr‘, měli jsme nehody, poruchy. Vychutnávat jsem si Barumku začal až v roce 1989, to jsem ji jel se stotřicítkou,“ vzpomíná. Ještě předtím absolvoval i jediné dva ročníky 1986 a 1987, kdy trať vedla až na Slovensko, do okolí Topoľčan.
Revoluční rok 1989 a otevření hranic znamenalo nové možnosti. „Auta jsme si stavěli sami a najednou jsme měli možnost svézt se na zahraničních vozech,“ říká Tuček. Barum rally pak absolvoval s vozy Citroen Saxo, několika typy Nissana včetně Micry. Pak přesedlal na Mitsubishi Evo a zůstal u něj dodnes. Jen v průběhu let vystřídal vozy řady 5, 6 a 9. Na kontě má několik vítězství ve své kategorii.
Rally je můj život. Paddon o cestě z Nového Zélandu do mistrovství světa |
Když má z rychlostních zkoušek vybrat jednu, která vyniká, nedaří se mu to. „Pindula byla vždy nádherná a teď, jak ji namotali, tak ještě víc. Semetín taky, ať ho jedete z kterékoli strany, jsou tam neskutečné úseky,“ přemýšlí. Do výčtu přidá i Kateřinice, které se letos mezi erzety vrátily. „Kdysi se v rámci ní zajíždělo až do Pržna, což je kouzelná část. Ta ale letos není.“
Jeho sport se za roky proměnil jak po technické, tak i organizační stránce. Vypráví o závodech ve Španělsku s 28 rychlostními zkouškami, kdy najeli i 1 200 kilometrů.
„To byla 80. léta, pak se začaly erzety zkracovat a jezdit opakovaně. Dnes se do rally ještě víc přenáší okruhový systém, což podle mě nelze,“ míní Tuček. Trať letošní Barum rally měří přes 200 kilometrů a čítá třináct rychlostních zkoušek na sedmi tratích.
Vzpomínky na 90. léta
Oč je soutěž jednodušší fyzicky, o to je náročnější na techniku a psychiku. Díky lepším autům totiž závody hodně zrychlily. „Těch kluků, kteří soutěží v rámci Evropy, dojede pět v jedné desetině. To není rallyový výsledek,“ vysvětluje. A dodává, že tlak na jezdce především v rámci evropského šampionátu je enormní. „Oni vědí, že jednou sundají nohu z pedálu a prohráli.“
Pak se vyprávění znovu stočí k devadesátkám, kdy jezdci dojeli v noci, spali dvě, tři hodiny a pokračovali. Diváci, aby nepřišli o časný start, nocovali na trávníku vedle Velkého kina. Závodníci tratě dokonale znali a přemýšleli o nich.
Automobilový závodník Marcel Tuček.
„Na jedné erzetě jsme se řídili podle maringotky, která u trati stála řadu let. Věděl jsem, že jakmile se objeví její střecha, musím točit,“ líčí Tuček. „Ještě při tréninku tam byla, jenže pak přišli komisaři, řekli, že je tam nebezpečná, a pořadatelé ji přesunuli o kus dál. A my jsme si v plné rychlosti skočili do příkopu,“ směje se.
Má v hlavě desítky míst, která potkal na tratích Barum rally. Ví, kde stávala stavba, která už není. Kde je jaká odbočka. V rámci kariéry jich ale projel mnohonásobně víc.
„Krásná místa jsme viděli. Za to jsem vděčný. A nemusíme jít daleko, každý Čech zná Aš, ale víte, že tady máme vesničku Eš? Vidíte, a já tam byl,“ rozzáří se při vzpomínce na obec s 68 obyvateli na pomezí Vysočiny a Jihočeského kraje.
