Jen na málokterém závodě piloti mladoboleslavského továrního týmu nedosáhnou na medailové výsledky. Víkendovou Argentinskou rallye Pontus Tidemand vyhrál ve své kategorii WRC2 (celkově byl desátý) a Kalle Rovenperä odstoupil v závěru z průběžné vedoucí pozice.
„Fyzička je v autě to nejdůležitější. Když tě při řazení bolí ruka, začneš na to myslet a snáze uděláš chybu,“ povídá Jiřík.
Poprvé na sebe upozornil jako trenér tenistky Heleny Sukové. Později se podílel na přípravě vítěze cyklistického Gira Toniho Romingera. S českým motoristickým týmem spolupracuje od roku 2007, kdy ho oslovil Jan Kopecký.
„Tehdy jsem měl nabídku dělat s Valentinem Rossim, ale zrovna si zlomil nohu. Tak jsem šel za Honzou,“ lakonicky popisuje Jiřík, který se rovněž věnuje motoristickému sportu. Závodí na okruzích. Ale jak se stane, že Čech je blízko spolupráci s ikonou MotoGP? „Jezdil jsem s jedním Angličanem, který mu částečně dělal manažera. A ten mi to nabídl.“
Pro Kopeckého to ze začátku byly krušné časy. Jiřík mu totálně překopal přípravu i stravu. „Jára mi pomohl stát se skutečným profesionálem,“ oceňuje Kopecký, který je dnes nezpochybnitelnou tuzemskou jedničkou a na mezinárodním poli hledá ve své kategorii konkurenta jen těžko.
Jiřík, jemuž je 64 let, vzpomíná na to, že když spolupráci zahajovali, při výšlapech v Brdech mu o 28 let mladší Kopecký nestačil.
„A já dnes mu nestačím ani s elektrickým kolem,“ směje se Jiřík. Jenže to byla jen předehra před mnohem tvrdším tréninkem. Jen pro příklad: pro Kopeckého i jeho tehdejšího týmového kolegu Juhu Hänninena z Finska uspořádal soustředění o přežití. U Jíloviště nachystal sedmikilometrový okruh, během něhož museli táhnout saně se zátěží 200 kg, slézali do rokle a po laně šplhali nahoru. To všechno v noci. Trvalo to čtyři hodiny a museli to zvládnout třikrát za sebou! „Když se člověk dostane do krize, teprve tam se pozná jeho povaha,“ objasnil Jiřík svou vizi.
Piloti to zvládli – i díky tomu, že Jiřík dělal všechno s nimi. Proto mohla souběžně následovat další lekce – úprava jídelníčku. „Jde to ruku v ruce. Jídelníček podporuje fyzickou přípravu a s ní vyspíváš mentálně,“ míní lékař. „Ovšem s jídlem to šlo pomaleji. Těžko se vysvětluje, že nemůžeš chleba a knedlíky.“
Ale to není všechno. Během závodního víkendu je zapovězeno i maso. Co ho nahradí? Snídani obstará ovesná kaše, případně vaječná omeleta. K obědu jsou těstoviny, večer totéž. Teprve po soutěži si piloti můžou za odměnu dát steak.
„Maso se dlouho tráví, a kdyby v něm náhodou byla infekce, všechna snaha přijde vniveč. A samozřejmě při havárii by to mohlo vést ke zranění, protože jako těžko stravitelné zůstává v žaludku,“ popisuje Jiřík. Stejně zapovězená jsou například i jablka, která kvasí v žaludku.
Ne všichni piloti, kteří do týmu přišli později, tyto rady brali bez odporu. Nejvíc protestoval Fin Esapekka Lappi, který dnes jezdí v toyotě v seriálu WRC.
„Seveřané mají trošku jiný názor. Tvrdili, že potřebují proteiny. Tak jsem jim princip s masem vysvětlil přes běhání. Před ním jsem jim dal steak a pak jim samozřejmě bylo těžko, takže zjistili, že mám pravdu,“ vypráví Jiřík.
Dnes už nikoho kontrolovat nemusí. Zatímco jezdci se dříve snažili v přípravě podvádět a ulevovat si, dnes se sami přiznají, že si třeba odplivli a jdou na kliky. „To je pro mě ta největší odměna,“ tvrdí Jiřík.
