Životní závod českého skokana: Raška lovil zlato v prosolené stopě

Jako první Čech vyhrál zimní olympijské hry, závod skokanů na lyžích na středním můstku v Grenoblu 1968 vstoupil do sportovní historie národa. Připomeňte si životní okamžik Jiřího Rašky, jak ho před šesti lety popsala MF DNES.

Svou nejcennější medaili, zlatou olympijskou, měl Jiří Raška doma ve své malé frenštátské síni slávy.

"Někdy si tam v tichu sednu a vzpomínám," říkal. "Tahle medaile je odtamtud, jo, ten pohár jsem vyhrál tamhle..."

Dále čtěte

Vše o Jiřím Raškovi

Odešla legenda: Zemřel olympijský vítěz Jiří Raška

Skromný hrdina: Pomáhal kolegům do poslední chvíle

Osobní vzpomínka: Jak jsem ho potkal v Americe

Do francouzských Alp tenkrát nejel jako favorit. Už ledacos vyhrál, kdyby si nehrábl rukou v Garmischi, měl by v kapse i vítězství v Turné. "Ale tady jsem měl cíl do pátého místa. Ještě desítka by byla dobrá."

Tu neděli vládly okolo malého můstku v Autrans ideální podmínky. Slunce, bezvětří, mrazivo. Jenže Rakušanům to předtím skákalo za oblevy, a tak technický delegát, jejich krajan, posolil stopu nájezdu.

Navzdory tomu Raška první kolo trefil dokonale - 79 metrů - a hned první místo. "Jenže pak začala pracovat nervozita," vzpomínal.

A ve stopě byla břečka, mnozí skokani jeli raději mimo ni. "Já si nakonec vybral tu původní. Byla pomalejší, ale zase ne tak hrbolatá."

Už na hraně to ucítil - zpožděný odraz. 72,5 metru. Postačí to? Rakušané Bachler a Preiml už ztrátu nedohnali.

"Je to sen, nebo pravda, ptal jsem se sám sebe, když jsem začal lítat nad hlavami našich kluků," vypráví Raška.

I na velkém můstku - se stejným šťastným číslem 51 - sahal vlajkonoš výpravy na zlato. Jen o metr prohrál s mladým Rusem Bělousovem.

Přesto byla radost dvojnásobná.

Tehdy v roce 1968 mezinárodní federace FIS vyhlásila olympiádu zároveň mistrovstvím světa. Raška tak získal dvě zlata a dvě stříbra. "Bylo to zkušebně, poprvé a naposled." Později ještě dobyl další slavné triumfy, včetně Turné čtyř můstků, jako trenér vedl i reprezentaci.

A teď? "Ať se trápí jiní," podotkl. "Já se snažím u nás v klubu, aby to fungovalo. Pořádáme závody pro děti, sháníme peníze."

Jak se viděl Jiří Raška

Odkud jsem
Narodil jsem se 4. února 1941 ve Frenštátu pod Radhoštěm, otec byl barvířem v textilní továrně, matka zůstávala v domácnosti. Na lyžích jsem stál už ve dvou letech, táta mě ke sportu měl. Škudlil, aby mi mohl koupit kožený balon. Oženil jsem se ve dvaadvaceti a vydrželo mi to, mám dceru Věru a syna Jiřího, který se jako skokan dostal do reprezentace, stejně jako můj vnuk Jan Mazoch. Vnuků mám pět.

Čím vším jsem byl
Hlavně skokanem, ale také strojním zámečníkem, jako mechanik jsem pracoval devatenáct let a přitom jsem skákal. Později jsem byl trenérem ve vrcholovém středisku juniorské reprezentace, dvakrát vedl reprezentační družstvo. Nyní pracuji jako trenér ve sportovním centru mládeže.

Co se mi v životě asi nejvíce povedlo
Dobře jsem se oženil, toho si vážím. I ty medaile z olympiády v Grenoblu 1968, zlatá a stříbrná, se mi vydařily, k tomu tenkrát i titul mistra světa. Později jsem získal i další medaile ze světových šampionátů. V roce 1969 jsem držel světový rekord 169 metrů, v roce 1971 jsem vyhrál Turné čtyř můstků.

Můj nejbližší velký úkol
Dožít se devadesáti let a dočkat se další zlaté olympijské medaile od nějakého našeho skokana. Možná, že to třeba dokážou moji vnuci, Jan už na olympiádě jednou byl, Jiří se toho, doufám, dočká.