Kdybyste si v úterý do internetových vyhledávačů zadali heslo „Mikaela Shiffrinová“, tušíte, co by vám vyskočilo?
„Lindsey Vonnová spadla, Mikaela Shiffrinová vyhrála mistrovství světa“ - Denver Post.
„Lindsey Vonnová upadla při svém předposledním závodu na MS“ - Washington Post.
A tak dále, a tak dále.
Jenže úterní příběh nebyl o Lindsey Vonnové. Při vší úctě k lyžařské legendě, tohle byl moment, který se zapíše do historie alpského lyžování.
Vlastně to bylo podobné, jako když Vonnová poprvé vyhrála obří slalom na světovém šampionátu.
Moment, ona ho nikdy nevyhrála…
Je to jen ukázka toho, jak je 23letá dívka z Vailu dominantní a všehoschopná. Že je Mikaela Shiffrinová nepřemožitelná v technických disciplínách už pár let? To všichni ví. Malý glóbus za slalom získala už pětkrát, dvakrát pak za ten obří. I letos obě disciplíny průběžně vede.
Ona už ale vítězí vždy a všude. V super-G vyhrála pokaždé, co v závodě startovala, a i v této disciplíně vede Světový pohár.
Možná by ho vedla i ve sjezdu a v kombinaci, kdyby chtěla.
Jenže ona nechce. I proto oba závody po úterním triumfu v super-G vynechá.
„Bylo to těžké rozhodnutí. Až jsem z toho měla v hlavě ping-pong. Ale společně s týmem jsme usoudili, že start v kombinaci už by byl na mě moc. Měla bych veškerou energii soustředit na obří slalom a slalom,“ uvedla Shiffrinová, jež na velkých akcích jela kombinaci jen na loňských OH v Pchjongčchangu a získala stříbro.
„Nejtěžší je ukojit moji tužbu po závodění tak, abych zůstala v pohodě fyzicky i psychicky a zůstaly mi síly po zbytek sezony,“ říká.
A proto se o to snaží.
Tati, kdy budu moct závodit ve Světovém poháru?
Před necelými 24 roky se narodila ve Vailu. Kvůli otcově práci se ale několikrát stěhovala. Jednou do New Hampshire, pak zase do Colorada, než zakotvila v lyžařské akademii Burke. Odmala byla neuvěřitelně nadaná a otec ji často musel krotit.
Už v deseti letech Jeffa Shiffrina zaskočila otázka: „Tati a kdy budu moct závodit ve Světovém poháru?“ Anesteziolog coloradské fakultní nemocnice musel své malé a umíněné dceři vysvětlit, že pravidla FIS jsou v tomto ohledu striktní a platí pro všechny: „Až v patnácti,“ oznámil jí.
„Vždycky jsem chtěla dělat všechno tak brzo, jak to jen šlo,“ vzpomíná teď na své začátky Američanka s úsměvem.
V mládí přitom skoro nezávodila, prakticky pořád jen trénovala.
„Za rok třeba projela třicet tisíc branek, kdežto taková Šárka (Strachová) ve svých nejlepších letech na tréninku zvládla dvacet tisíc,“ porovnával v minulosti tréninkové dávky trenér české lyžařky Klaus Mayrhofer.
Jistě, Shiffrinová měla obrovský talent, ale byla to právě ta píle, která ji zdobí, díky níž své tělo naprosto zdokonalila.
„Třeba na měsíc jsem se ztratila ze světa a jenom jsem trénovala techniku, taktiku a psychiku. I díky tomu když teď lyžuju, je to jako píseň, slyším v hlavě rytmus. Spojuju oblouky a zničehonic ze mě vychází plynulost, síla a cítím se úžasně. Z toho pramení moje radost,“ popisuje až básnicky své nevšední pocity na svahu.
Jen co překročila hranici patnácti let, vrhla se do svých prvních závodů FIS. A hned osmý podnik Nor-Am Cupu vyhrála. 11. března 2011 pak poprvé stála na startu obřího slalomu ve Světovém poháru.
Dva dny před 16. narozeninami.
Bylo to ve Špindlerově mlýně a Shiffrinová tehdy nedokončila první kolo, stejně jako o den později ve slalomu.
Hned v následující sezoně už ale začala oslňovat lyžařský svět.
V prosinci stála v Linci poprvé na stupních vítězů. Tehdy se do slalomu pustila se čtyřicítkou, během jízdy navíc ztratila svůj levý holenní chránič, přesto dojela dvanáctá. Druhé kolo pak zajela úplně nejrychleji a skočila na třetí příčku.
O pár týdnů později se v jistém malém švédském městečku Aare radovala z první výhry ve Světovém poháru.
Od té doby jich získala dalších 55.
Rekordy, rekordy, rekordy
V Soči se v osmnácti stala nejmladší vítězkou slalomu na olympiádě.
V pouhých jednadvaceti letech pak předloni dosáhla met, na které většina profesionálních lyžařů nedosáhne za celý život. Ve Svatém Mořici podruhé za sebou obhájila titul mistryně světa ve slalomu. To před ní dokázala v předválečném období jen Christl Cranzová.
This is Christl Cranz a pioneering skier who lead the way for female Alpine racers in the 1930's 40's. It would be fair to say she was the Lindsey Vonn of her time. pic.twitter.com/uKySLKWrRI
— Basecamp Snowsport Courses (@Basecampgroup) March 8, 2018
No a v Pchjongčchangu přidala zlato z obřího slalomu.
Krom toho všeho se postupně zdokonalovala v disciplínách, kterým na začátku kariéry příliš neholdovala.
Už předloni se jí reportéři ptali. Existuje pro vás vůbec nějaký limit?
„Žádný není,“ rozesmála se. „Pořád jsem motivovaná, chci být nejlepší, nejsilnější a nejvyrovnanější lyžařkou na světě. Dokud jí nebudu, půjdu si za tím. V rychlostních disciplínách mám spoustu rezerv, ale třeba přijde den, kdy vyhraju i sjezd. Vlastně si připadám jako na začátku.“
Prorocká slova.
Čtvrtého prosince 2018 své dílo dokonala, když v Lake Louise deklasovala soupeřky v super-G o 77 setin sekundy.
Získala poslední chybějící vavřín a jako sedmá žena v dějinách se radovala ve všech pěti disciplínách Světového poháru: slalomu, sjezdu, alpské kombinaci, obřím slalomu a super-G.
Zařadila se po bok Vonnové, Slovinky Tiny Mazeové, Rakušanky Petry Kronbergerové, Chorvatky Janici Kosteličové a Švédek Pernilly Wibergové s Anjou Pärsonovou.
„Je to výjimečná závodnice, takové se nerodí běžně. Pokud jí vydrží zdraví, bude tou nejlepší v dějinách,“ říká česká trenérka Eva Kurfürstová.
A není už?
S 56 triumfy je teď, v pouhých 23 letech, pátou nejúspěšnější lyžařkou historie. V této sezoně triumfovala třináctkrát.
„Tato sezona je lepší, než jakou jsem si představovala ve svých nejdivočejších snech. A pořád není u konce,“ usmívá se.
„Je psychicky silnější než všechny ostatní holky. Trénuje víc, dělá všechno pro to, aby byla nejlepší a tady vidíte výsledek,“ říká Bode Miller.
Čistě matematicky jí stačí ještě tak tři sezony v tempu té aktuální, stane se královnou všech královen a překoná 86 triumfů Ingemara Stenmarka.
„A ona bude vítězit dál,“ ujišťuje bývalý lyžař Ondřej Bank. „I tu páteční kombinaci by vyhrála s prstem v nose, kdyby chtěla. Má v sobě velkou soutěživost a lyžařsky je na tom úplně někde jinde.“
Až to svádí ke kacířské myšlence, jestli pak to ženské alpské lyžování není trochu nuda.
„Někdo si to myslí, ale pro mě to nuda není. V každém závodu se snažím být nejlepší a pořád mám před sebou velké cíle, pořád mám na svém lyžování co zlepšovat. Tento rok je hodně o rekordech, číslech, statistikách a myslím, že všechna ta čísla trochu ničí to, co na těch svazích provádím,“ říká.
A má pravdu. Je to čirá magie.
