Jsou jako jin a jang, protivy rovnovážného světa, které jen spolu vytvoří fungující těleso. „Oba chtějí výsledek, mají tah na branku,“ srovnává je reprezentační kouč Květoslav Žalčík. „Každý toho ale dosáhl jinak.“
Dravec versus klasik
Společně se ukázali už v roce 1997 na juniorském šampionátu v Kanadě. Ve volné třicítce tehdy za vítězným Švédem Elofssonem bral Bauer stříbro a Koukal bronz! Bauer, poctivý dříč z horských plání, náturou tempař, si klestil cestu mezi elitu. Až loni na olympiádě ukázal, že tam patří. A chce výš. Lyžím dává vše, loni si platil servismana.
Koukal, rozený talent a excelentní bruslař, se už pyšní velkým výsledkem. Donedávna se o něm říkalo, že je mistr světa - řečmi. Shazující přívlastek vymazal. S pomocí Švéda Skoga, trenéra na dálku.
Dlouhodobá statistika jasně hovoří v Bauerův prospěch; jako letošní bilance vzájemných soubojů - 7:3.
Koukal porazil Bauera ve skiatlonech v Ramsau i Val di Fiemme a nepřímo při sprintu na mistrovství republiky, kde Bauer spadl. „Nezávodíme proti sobě, ale chceme být nejlepší ze všech,“ tvrdí oba.
Koukal nyní dává přednost dravějším sprintům a skiatlonům s hromadným startem. Bauer upřednostňuje tradiční závody, kdy lyžaři vyrážejí na trať v intervalech za sebou.
Kdo je lepší? „Těžko soudit. Ve Světovém poháru je větší konkurence, mistrovství světa je vrchol roku,“ říká bývalý reprezentant Radim Nyč. Jejich rozdílnost sahá tak daleko, že užívají vybavení jiných značek.
„Pepin“ versus rodinný typ
Spolu najezdili tisíce kilometrů v autě a bydlívali na pokojích při soustředěních. Ani se nehádali, čí máma peče lepší štrúdl. „Vezli jsme jich s sebou dvacet a cpali se jimi, jak přišly pod ruku,“ vzpomíná Bauer. Časem se ale jejich cesty rozešly.
„Jsme prostě každý jiný,“ mávne rukou Koukal, stále ještě student.
Bauer tráví léto rád doma s přítelkyní Kateřinou, závodí na horských kolech i na kajaku. Koukal se vydává do hor, letos chce strávit pět dní na Mont Blanku s horolezcem Jarošem. Introvert Bauer je citlivější. Naopak Koukal někdy hlasitěji a rychleji mluví, než myslí. „Asi jako Pepin z Postřižin,“ usměje se trenér Žalčík.
Někdy démonizovaná rivalita vychází z reálného základu - podstaty individuálního sportu i odlišnosti cest k dosažení výsledku. Napětí přesto hrozilo zaplát otevřeným konfliktem. Jenže vynikající výsledky obou, navíc u každého na jiné frontě, obrousily hrany sporů. Přímo si přece téměř nekonkurují.
„Úspěch zmírnil tlaky, spoustu si toho vyříkali,“ tvrdí Žalčík. „Jsou rozumní. Lidsky i profesionálně.“ Při nedávné exhibici v Harrachově proťali cílovou metu bok po boku a žertovali spolu jako staří kamarádi.
Nechce se věřit, že by se tak dělo jen naoko, pro vytvoření lepšího image, na pokyn marketingových partnerů svazu. Ostatně, manažerská skupina Josefa Jindry, která zastupuje Neumannovou i Koukala, se s Bauerem na spolupráci zatím nedohodla.
Medaile ze štafety láká
Co dál? Příští sezoně schází jednoznačný vrchol, významnější konfrontace se tedy odkládá. Bauer stále touží po své individuální medaili, k tomu potřebuje hlavně pevné zdraví. Koukal už myslí i na štafetu. „Ta radost je tam společná, mnohem větší,“ říká.
Z bronzu se tu radovalo naposledy kvarteto Švanda, Petrásek, Nyč a Korunka na světovém šampionátu v Lahti před čtrnácti lety. Dvě současné hvězdy spolu s lepšícím se Michlem mohou její lesk oprášit.
 Koukal a Bauer během závodu v Harrachově |
