„Jaké je to vyhrát Jizerskou padesátku jsem zažila už před dvěma lety. A letos se mi podařilo zaútočit na úplně stejném místě, takže to bylo takové déja vu. Byl to pro mě neuvěřitený závod, strašně jsem si ho užila,“ zářila závodnice týmu Santander, která v závěru ujela své největší soupeřce Brittě Johanssonové-Norgrenové ze Švédska.
V průběžném pořadí série už Smutná na svou největší soupeřku ztrácí pouhých 15 bodů.
Vyhrála jste popáté v řadě. Není to tak, že z druhého místa už byste byla zklamaná?
To rozhodně ne. Britta není zrovna lehký soupeř. V předposledním kopci závodu jsem ale vycítila, že jí trochu dochází síly, využila jsem toho, poodjela jsem jí a tak už to zůstalo až do cíle.
Jak se vám na mimořádně rychlé trati jelo?
Já jsem tu rychlost ani nějak nevnímala. Ale bylo dobře, že přes noc trať zmrzla, takže se hole nebořily a jelo se dobře soupaží.
Byla pro vás domácí trať v Jizerských horách výhodou?
Jistá výhoda to určitě je, protože v Jizerkách trénuju od malička. A diváci byli úplně neuvěřitelní, pořád mě tahali dopředu a já jim za to moc děkuju.
Teď si moc neodpočinete, protože vás čeká jeden z vrcholů sezony: mistrovství světa v Lahti. Jaký je váš program?
V úterý nebo ve středu odlétám do Finska, kde na světovém šampionátu pojedu asi desítku klasicky a štafetu. Žádná oslava vítězství na Jizerské padesátce určitě nebude, protože musím balit. Mít takhle za sebou dva vrcholy není rozhodně lehké, ale počítala jsem s tím dopředu, takže jsem připravená. I nachlazení, které mě trápilo před závodem v Bedřichově, už je skoro pryč.
Kolik sil vám Padesátka vzala?
Musím říct, že posledních pět kilometrů jsem si hrábla opravdu na dno, ale myslím, že jsem relativně v pohodě. Doufám, že to bude dobré.
