Vzápětí ji napadlo: „Teď bychom mohli sjet sjezdovku se světlicemi.“ Ale nikdo světlice nepřinesl. O půlnoci, nedlouho poté, co se zrodil následující rozhovor, šla Šárka Záhrobská v hotelu San Matteo spát.
Kousla jste si do medaile. Jak chutná?
Je tvrdá, a tím pádem i pravá.
Hermann Maier hodinu po obřím slalomu povídal, že mu stále nedochází, co dokázal. Vám to už došlo?
Určitě. Hned jak vypadla Anja Pärsonová.
Byla to zvláštní situace, že? Čekat v cíli a vědět, že jedna ze tří favoritek musí udělat chybu, abyste pronikla na stupně vítězů.
O to mi vůbec nešlo. Vážně jsem byla spokojená i se čtvrtým místem. Trať se po oteplení rozbila, těšilo mě, že jsem slušně dojela. Říkala jsem si: Kosteličová, Pärsonová a Poutiainenová jsou pořád o krok dál.
A přece držíte bronz. I váš otec měl na krajíčku.
Dojalo mě, jak se mnou závod všichni prožívali. Táta má obrovskou radost, cítí ohromné zadostiučinění, že lyže děláme dobře. Jsem šťastná, že jsem pro něj tu medaili mohla vyjet.
|
Šárka Záhrobská |
| Narozena: 11. 2. 1985. Míry: výška 176 cm,váha 68 kg. Kariéra a úspěchy: Bronzová medailistka ze slalomu na mistrovství světa 2005,navíc 5. v kombinaci, 10. v obřím slalomu. Ve Světovém poháru slalomářek nejlépe pátá: při debutu v Sestriere 2002 a v Zwieselu 2004. Získala též dva bronzy z juniorského mistrovství světa v roce 2004: za slalom a kombinaci. Loni byla desátou slalomářkou světa v konečném pořadí Světového poháru. Soukromí: Bydlí s rodiči v Praze u Karlova mostu, lyžovat se učila na Benecku. Maturovala na obchodní akademii, chce studovat ekonomii na vysoké škole. Otec o ní říká: „Na trati se z beránka stává predátorkou.“ |
Řekl o vás, že jste hrozně hodná holka.
(rozesměje se) Tohle že řekl? Jestli už nemá upito...
Kdepak, prohlásil to hned po závodě.
Já a hodná? Nevím. Netroufnu si sebe sama hodnotit.
Kdysi jste vyprávěla, že při tréninku připomínáte s tátou italské manželství.
Hlasitě si vyměníte názory a za chvíli je klid. Poslední dobou už křik nebývá tak častý. Táta říká, že už děláme vysokou školu lyžování. Ale mám pořád dost rezerv. Jsem ráda, že vím, na čem musím zapracovat.
Nechci skončit jako Janica
Abyste porazila i Kosteličovou?
Třeba. Ačkoliv... Když jsem Janicu viděla v cíli slalomu, povídala jsem: Tati, takhle dopadnout nechci.
Kulhala.
Hlavně jí bylo špatně. Nemohla dýchat, kašlala, byla rudá, zpocená. Nebyl to hezký pohled.
Kdybyste cítila, že sport ohrožuje vaše zdraví, nechala byste lyžování?
Nechci vůbec dospět k tomu, abych něco takového cítila. Nevím, jestli si za zdravotní problémy mohou Kosteličovi sami. Ale snažíme se upravovat trénink, abych se nezničila.
Kdy jste byla na lyžích nejvíc vyčerpaná?
Většinou bývám nejutahanější bez lyží, při letní přípravě. Tam si sáhnu na dno.
Například na Julisce, kde běháte do schodů? Kolik že jich je?
Letos jsme běhali na Letné. Dělali jsme jich 150, ale ještě si můžeme přidat, je jich tam přes 200. Dost unavená jsem dřív bývala i po obřácích. Nejvíc na ledovci v Söldenu, kde vás ještě hodinu po závodě pálí v krku.
Jste teď absolutně zdravá?
Nic mě nebolí. Proč taky? Je mi teprve dvacet.
Z elitní patnáctky slalomářek jste nejmladší. Máte všechno před sebou, bude o vás zájem.
Až jsem se po slalomu divila. Najednou mě tlačili k rozhovoru do rakouské ORF, pak mě chtělo pět dalších televizí. Šárko, pojď k nám a k nám taky, volali.
Měli i záludné otázky?
Ne, spíš podobné. Jestli jsem to čekala, jak jsem šťastná, že je to první medaile pro moji zemi.
Co pro vás znamená, že jste první českou sjezdařkou všech dob s medailí z mistrovství světa? Vždyť my tu historii nemáme tak dlouhou. Nejde jen o Česko, ale i o Československo.
Lyžování je u nás hodně populární, dělá ho spousta lidí. Škoda, že nás nejezdí dobře víc. Třeba ty ostatní tenhle výsledek povzbudí a probudí. Je to pořád hokej, fotbal, hokej, fotbal. Potřebujeme zpestření.
Šárka Záhrobská - vzor pro malé děti. Jak vám sedne tahle role?
To někdo napsal?
To budete.
Když děti přitáhnu ke sportu, potěší mě to. Sport je pro ně dobrý k překlenutí puberty, když inklinují k cigaretám a drogám.
Jakou nejhezčí gratulaci jste po slalomu dostala?
Všichni píšou esemesky, jaký to byl krásný zážitek. A dojalo mě, když za mnou přišel náš norský kamarád Dag Rolfssen, objal mě a rozbrečel se.
Byl vaším prvním sponzorem, že?
Když jsem byla malinká, táta naplánoval, že pojedeme na závody do Norska, a rozeslal faxy do norských středisek, jestli by nám nevyšli vstříc. Jediný Dag se tehdy ozval. Pomáhá nám už dlouho. Teď si udělal bláznivý výlet na můj slalom, letěl z Osla do Milána a odtud pokračoval vlakem a taxíkem.
Sportovci říkají, že na stupních vítězů se jim přehrála v hlavě celá kariéra. Vám také?
Ne, trvalo to krátce. Koukala jsem na tátu a Jirku Beznosku, jak se dole radují. A ještě pořád jsem byla zadýchaná.
S vlajkou kolem ramen jste na chvíli pohlédla k nebi...
... a zasnila se, já vím. Člověk je šťastný, že tomu obětoval tolik a vyšlo to. Je mi líto bráchy Petra. Sleduju, že přes léto dře stejně jako já. Ale při závodech se trápí.
Začátky si nepamatuju
Vraťme se ještě k vaší kariéře. Ještě si vzpomínáte na své první lyžařské krůčky?
Bylo to strašně dávno. Nevzpomínám si ani na své první závody v předžácích.
Začínala jste prý ve dvou letech na Benecku.
Mám aspoň spoustu fotografií. Táta mě nahoře pouštěl a máma dole chytala. Schovala jsem si i svůj první diplom z roku 1989. Dostala jsem ho za to, jak jsem na můstku u chalupy skákala s partou kamarádů. Je na něm napsáno: Pro největší talent roku.
Váš otec vyznával svéráznou lyžařskou cestu: sám proti všem. Nadělal si hodně nepřátel. Vnímala jste, že vás někteří lidé nemají rádi?
Jsem psychicky docela silná, táta mě vychoval tak, že si s tím umím poradit. Všechno dělal pro mě a pro bráchu, jsem mu moc vděčná. Pomáhám mu aspoň tak, že za ním stojím. Aby se měl o koho opřít.
Byla to sázka do loterie. Otec vložil do vaší kariéry statisíce korun. Nikdy jste nezapochybovala, že to nemusí vyjít?
To riziko vždy existuje. Třeba začátek letošní sezony mi nevyšel. Teprve na přelomu roku se mi podařilo vyházet z hlavy některé věci, které mi tam překážely. Takové rušivé, nelyžařské vlivy. Od té doby jsem se cítila mnohem líp. Jen jsem potřebovala přenést perfektní pocit z tréninku i do závodu.
Během zimy jste končila v pohárových slalomech nejlépe osmá. Najednou jste třetí.
Když jste tu před slalomem vyhlásili tipovací soutěž a dávali mě na třetí, čtvrté, páté místo, říkala jsem si: Ježiš, lidi, uvědomujete si, že já byla nejlíp osmá? Šlo o to, jestli mi vyjde první kolo. Naštěstí jsem ho ustála.
Jste teď profesionální lyžařkou na plný úvazek. Co bude s plánovaným studiem na vysoké škole?
Rozhodně ho zkusím. Znovu se hlásím na ekonomku, uvažovala jsem o zemědělce. Zato choutky na žurnalistiku a sociologii už mě opustily. Přijímačky jsou v červnu, ještě se musím opřít do matematiky.
Na šampionátu jste se neučila?
Jen trochu němčinu. Víc jsme si s bráchou pouštěli náš oblíbený seriál Červený trpaslík. Některé díly znám už nazpaměť.
Které špičkové sjezdařky zvládají i vysokou školu?
Pokud vím, tak jen Italka Putzerová. Ale je lepší dělat ještě něco jiného než jen lyžování.
A co lyžařky a vztahy s muži? Jde to dohromady?
Jistě. Záleží na vzájemné toleranci. Ti dva si musí vyjít vstříc.
Před sezonou jste měla přítele.
Ale ten dotyčný se se mnou rozešel. Složitě se to rozebírá. Ale věřím, že to jde. Monika Bergmannová měla v Bormiu s sebou manžela, Martina Ertlová se bude vdávat. Jen musíte najít toho pravého.
V Praze na vás čeká maminka. Co by vám měla za medaili přichystat?
Nic. Budu ráda, až ji uvidím. Když byla s bráchou na závodech ve Val Gardeně, spadla na bok a musela na operaci. Teď nemá nohu tři měsíce zatěžovat.
Celá vaše rodina žije lyžováním. Kdy naposledy jste se sešli všichni čtyři?
No... (dlouho přemýšlí) Sejdeme se zítra. I když možná ne, Petr zase odjíždí na závody. Fakt nevím.
Slavíte dvacáté narozeniny, přestala jste být teenagerkou. Je to zásadní změna?
Už nikdy tam nebude ta jednička, co? Dělám si legraci, že už jsem strašně stará. Ale myslím si, že mě ta nejkrásnější léta teprve čekají. Někdo říká, že přijdou kolem třicítky. A chlapi tvrdí, že až kolem čtyřicítky.
