Sonografie fraktury potvrdila lepšící se stav, do stoprocentní kondice je však stále ještě daleko. "Ale asi se nedalo čekat, že už by to bylo úplně v pořádku," brzdil olympijský medailista z Vancouveru.
Jak vlastně žebro praskne? To vám doktoři řekli?
Ta palčivá bolest, která mě trápila, se objevila při dlouhé soupaži, kdy jsme jezdili dvouhodinové bloky na ledovci. Pak jsme odjeli do Muonia, kde byla trošku těžší trať, a když jsem se ke konci snažil vyjet jeden těžší kopec, ucítil jsem to zase. Od té doby jsem se toho nezbavil.
Jak jste v tréninku limitovaný?
Doteď to bylo jenom o kole. Relativně nijak mě to zranění v pohybech nelimituje, když jsem něco potřeboval zvednout, i třeba těžší, zvládl jsem to. Ale opačný záběr seshora dolů, navíc když k tomu začalo pracovat i tělo a já se předklonil, začne to bolet znovu. Pak mi zbyla jen ta varianta cyklistiky, kde nehrozí otřesy.
Takže vršek těla odpočívá?
Teď už se zase budu pomalu snažit zapojovat ruce, tahat gumy. Sice ne tak, abych šel do bolesti a nějak to zranění podráždil, ale hodně opatrně.
Kdy poprvé vyrazíte na lyže?
Na tom ještě s doktory domluvení nejsme, ale vypadá to tak, že ještě tři dny zůstanu doma. Pak by měla přijít nějaká přeháňka a věřím, že napadne první sníh jak u nás, tak v Alpách. Pak bych rád vyrazil na Tauplitz.
Jak vám bylo, když jste první Světový pohár sledoval jen u televize?
Moc příjemně ne. Zaprvé proto, že jsem tam nemohl být a nemohl jet, a zadruhé se ve mně honily ty myšlenky, kde bych asi dojel já.
Kde by tedy měl být váš první závod?
Pokud všechno půjde dobře, rád bych se připravil na Tour a celou ji objel. Ale uvidím, jak se bude žebro při lehkém tréninku hojit. Do Tour bych ovšem nemohl naskočit, kdybych předtím nebyl schopný dát těžší tréninky.
