Do širokých špalírů gratulantů, co poslední dobou blahopřejí Ester Ledecké, se připojila i možná trochu nečekaná skupina. „Strašně mě potěšilo, že za mnou po prvním tréninku přišli všichni závodníci a trenéři. Objímali mě a říkali, že mi na lyžích strašně fandili. Jsou hrozně hodní, že to takhle berou,“ líčí Ledecká.
Už je zase zpátky mezi snowboardisty – tohle gesto tedy přišlo od přímé konkurence. Od té konkurence, kterou Ledecká na úvod Světového poháru včera v Carezze předčila tak, jak to jen jde: ovládla kvalifikaci i všechny čtyři jízdy, načež zkrápěla diváky šampaňským pro vítězku.
Začátek sezony přitom věnovala snaze protlačit se mezi lyžařskou špičku a 7. místem ve sjezdu v Lake Louise naznačila, že strop má vysoko. „Už když jsem vyhrála trénink, přišla celá špička a holky jako Lindsey Vonnová říkaly: Good job! Jenom jsem tam seděla a nechápala jsem, co se děje,“ vzpomíná.
Na tyhle šampionky jí ještě stále nemálo schází. Zato na „prkně“ designovaném bratrem Jonášem už jasně platí: Zde jsem vládkyní já.
Chcete mě porazit? Tak riskujte
Že je Ledecká velmi talentovaná a enormně zapálená do přípravy, to se ví dlouho. Ale stejně to byl od ní v Dolomitech vzkaz hodný nekompromisní panovnice. Jen tři dny na snowboardu trénovala, z toho ne v právě dobrém počasí. A stejně vyhrála.
„Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby to tak soupeřky braly a měly ze mě trochu strach,“ mrkla. „Ale musím se hlavně soustředit sama na sebe, abych byla v pohodě a jezdila ty nejlepší výsledky. Myslím, že na to máme.“
Množným číslem myslí svůj tým. Servis má výborný, pomáhá jí. Na trati je ale všechno jen na ní. A konkurence neví, co s tím. Když ji skútr v Carezze vyvážel po strmém svahu vstříc startu, zračilo se v jejím obličeji, že je „v zóně“, tak koncentrovaná, tak připravená.
Přijela ze závodů v jiném sportu – a nehrálo to roli. Nejspíš i proto ve čtvrtfinále, semifinále i finále její sokyně pokaždé zaškobrtly, ztrácely tempo. Ledecká je totiž svojí dravostí nutí riskovat; tuší, že chtějí-li zdolat rozjetou Češku, je potřeba předvést něco víc než obvykle.
„Z mého pohledu se to těžko hodnotí, ale je možné, že když někdo jede před vámi líp, tak se snažíte zkrátit stopu. A v těchto podmínkách takto moc dlouho jet nejde,“ narážela v průběhu čtvrtka na čím dál rozbitější trať.
Tu postupně víc a víc zahaloval stín, když slunce zacházelo za vysoký horský štít. Ve stínu zářila česká mistryně světa, celková vítězka Světového poháru, dominátorka.
A to sama Ledecká povídala: „Přeorientovat se z lyží na snowboard, to bohužel rozhodně není hned. Potřebuju tři čtyři dobré dny.“
Extra povzbuzení v Itálii
I proto ve čtvrtek v Carezze ještě ráno trénovala. „Byla hodně disciplinovaná, měla výborné provedení. Skvěle si vedla ve spodní části trati, což očividně řadě jiných dělalo problémy,“ spokojeně říkal její nový americký snowboardový trenér Justin Reiter. „Z pohledu techniky ještě musím pracovat na pár věcech, ale byl to skvělý den.“
Zatím první. Nejspíš ne poslední – víc ukážou již páteční a sobotní závody, které hostí další italská lokalita, Cortina d’Ampezzo, dějiště zimní olympiády v roce 1956. „Je to nádherný start. Budeme ale pracovat dál, dál se učit,“ slibuje Reiter.
Do práce a učení dostala Ledecká várku pozitivních emocí. V cíli se objímala s maminkou Zuzanou a hlavně ji dojalo, že spatřila i svého italského snowboardového trenéra Ericha Pramsohlera, jemuž teď v cestování s „týmem Ester“ brání zdravotní problémy. „To, že přijel, bylo pro Ester extra povzbuzení,“ uznal Reiter, jenž z velké části přebral Pramsohlerovu pozici.
První triumf – a spousta radosti. V Dolomitech je k nebi přece jenom o něco blíže, a tak se hodí psát, že hvězda Ledecké stoupá.
„Já nad tím úplně nepřemýšlím. Strašně se těším na to, co přijde. Doufám, že to budou jenom dobré věci,“ řekla. „Snažím se, abych měla natrénováno, abych se pořád posouvala dopředu. Samozřejmě mám radost, že se to dobře vyvíjí, ale nerada bych to zakřikla.“
Vzhledem k tomu, že tato slova pronesla ještě před závodem, nezakřikla nic. Ba naopak.
ZÁPISNÍK: Ester I. Povstala nová hrdinka? V minulých dnech se tu prostřídal déšť s chumelenicí, zato ve čtvrtek už na italské Dolomity svítilo horské slunce – štíty hor se takřka naparovaly pod modrou oblohou a v těchto idylických kulisách se zrodil výsledek, na který Česko čekalo až do 14. prosince. První triumf olympijské sezony. „Je to strašná čest,“ pronesla Ester Ledecká. Ani s bolavými zády bojující rychlobruslařská triumfátorka Martina Sáblíková, ani toho času nezávodící biatlonistka Gabriela Koukalová, ani obhájkyně snowboardového zlata Eva Samková, která si ve středu vyhodila rameno. První „zlatou“ má 22letá univerzálka Ester. Po nedávném výtečném 7. místě ve sjezdu na lyžích přidala na „prkně“ na úvod Světového poháru výhru v obřím slalomu, ve své olympijské disciplíně pro Pchjongčchang 2018. „Pozdravuju všechny, co mi drželi pěsti štěstí. Je to hezké, ale myslím, že zlatých bude od holek brzo víc. Jsou šikovné,“ řekla. Ona rozhodně taktéž. Ledecká už už sviští mezi sportovní elitu Česka. Vzhledem ke zmíněným strastem hvězd výpravy pro Pchjongčchang vlastně ani nepřekvapí, že premiérově uspěla právě ona. A to může v blízké Cortině d‘Ampezzo dnes a zítra vítězit znovu (ba dokonce dobýt zlatý hattrick, pokud by chtěla snít opravdu ve velkém). Její nejbližší dál neustále chrastí kasičkou, do níž se za výraz „olympiáda“ platí pětieurová pokuta. „Dávejte si bacha!“ hrozila v žertu v Carezze i novinářům. Buď jak buď, tenhle výraz bude v okolí Ledecké znít čím dál hlasitěji, jako ozvěna v Dolomitech. Tak jako Sáblíková či Koukalová, když jsou v nejlepším rozpoložení. „Něco jsem zaslechla a doufám, že to není moc vážné,“ říká o obtížích tradičních ženských hvězd výpravy. „Doufám, že se dají do kupy. Tohle je prostě smůla – a je jedno, jestli jde o olympijskou nebo jinou sezonu, nebo jestli máte jet na dovolenou. Pokaždé to je smutné. Ale takhle je to smutné pro celý národ.“ Na druhou stranu můžou povstat nové hrdinky. |
