Potlesk ve stoje ji zaskočil, Ester Ledecká stála v černých šatech vedle Písařovicové a s údivem ve tváři sledovala dění v zaplněném sále.
„Budu se muset chvíli rozdýchat, tak zatím něco můžete říct,“ obrátila se na moderátorku slavnostního večera, jímž vyvrcholil jubilejní 60. ročník ankety Sportovec roku.
Sportovkyní roku je LedeckáZpravodajství |
„Pan režisér mě zabije, tečeme o třináct minut,“ odpověděla pohotově a lehce žertovně Písařovicová.
„Dobře, budu rychlá,“ reagovala Ledecká a spustila děkovnou řeč. „Chtěla bych moc poděkovat, že jste vstali,“ zahleděla se úspěšná lyžařka a snowboardistka do publika. „To bylo od vás moc milé,“ dodala a štěstím se rozesmála.
Stejně milé, ba milejší bylo od Ledecké její tři roky staré gesto. Tehdy se stala Juniorkou roku a když poté vyhlásili Sportovními legendami nezapomenutelné hokejové bratry Jaroslava a Jiřího Holíkovy, stoupla si a začala tleskat vestoje.
A celý sál ji následoval.
„Bratři Holíkové totiž hráli s mým dědou a já jsem o nich slyšela spoustu historek. Bylo pro mě automatické, že jsem tehdy vstala. Byla to pro mě hodně emotivní chvíle,“ vysvětlovala na tiskové konferenci, že před Holíky smekla kvůli svému příbuznému Janu Klapáčovi.
Slavný hokejista pro dvojnásobnou olympijskou šampionku byl a je vzorem, dědečka zmínila i v letošní děkovné řeči.
„Jsem ráda, že se díky podobným anketám připomínají sportovní legendy. Já jsem s jednou takovou vyrůstala - mým dědou. Dalo mi to strašně moc. Legendy by se měly připomínat znovu a znovu, díky nim vyrůstají ty další,“ pronesla Ledecká na pódiu poté, co utichly „standing ovations“ .
K potlesku vestoje i svému inspirativnímu proslovu se vrátila na tiskové konferenci: „Já jsem to poté musela chvíli rozdýchat, což moc nešlo, protože na mě paní moderátorka začala tlačit, takže jsem tam pak něco žblebtala. Už ani nevím, co jsem říkala, bylo to dobré? “
Bylo to dobré, ba výborné, zaznělo místností.
