O dva roky později a se dvěma zlatými medailemi z olympiády v Pchjongčchangu se toho ve světě české obojživelnice dost změnilo.
I v továrně Atomicu to bylo ve čtvrtek odpoledne jasně viditelné. „Vítejte v Silicon Valley lyžařského sportu,“ pravil šéf společnosti Wolfgang Mayrhofer.
Čekala tu eskadra rakouských, italských a pochopitelně taky českých novinářů. A čekala dlouho. Moderátorka a bývalá vítězka Světového poháru Alexandra Meissnitzerová postupně na pódium zvala všechny lyžaře, kteří s Atomicem spolupracují. Až po hodině přišla řada na Ledeckou.
Potlesk pro dívku z Čech
Češka na pódium vystoupala až jako čtvrtá od konce. A sklidila mnohem větší potlesk než všichni před ní. „Už loni se o mě starali skvěle a strašně si vážím, že mi v Atomicu od začátku věřili. Že věřili, že snowboarďačka může umět i trochu lyžovat,“ řekla.
Ruce měla ležérně schované v kapsách, za což se hned kála. „Omlouvám se, ale mám s sebou své dvě zlaté medaile z olympiády v Koreji a nerada bych, aby se ztratily,“ rozesmála publikum.
Ester Ledecká po triumfu v superobřím slalomu s olympijskou medailí.
Po ní už na tovární piedestal přicházela jen samá velká jména - olympijská šampionka ve sjezdu Sofia Goggiová, vládkyně Světového poháru Mikaela Shiffrinová a domácí miláček Marcel Hirscher.
„Je to úžasný pocit nastupovat takhle vzadu. Na druhou stranu musí člověk daleko déle čekat. Ale já si ráda počkám,“ popisovala rozverně. Jak by také ne, vždyť se díky korejskému zlatu stala stájovou čtyřkou.
Mezi legendami
Už nebyla tak nervózní a nesvá ze všech těch kamer a mikrofonů. Ze stydlivé dívky se za ty dva roky stala globální hvězda, která přerostla hranice sportu. Dostala se dokonce i na zeď slávy, která v továrně visí. „Vždycky jsem si přála na té zdi jednou být. Když jsem byla menší, chodila jsem kolem nahoru po schodech, kde si nechávám dělat lyžáky. A vždycky jsem si ty rámečky prohlížela a říkala si: Tady je Marcel (Hirscher), tady Hermann (Maier). Kéž bych tu jednou byla i já,“ vyprávěla.
Teď k oběma přidala i svou fotku s lyžemi nad hlavou po olympijském triumfu v super-G. Vedle ní visí třeba i rakouská legenda Annemarie Moserová-Pröllová. „To jsou docela dobrá jména,“ pousmál se trenér Tomáš Bank.
On i Ledecká se mají čím chlubit. I největší hvězdy sjezdového lyžování už dívku z Čech berou jako sobě rovnou. „Všechny nás inspiruje, klobouk dolů,“ prohlásil sedminásobný šampion Světového poháru Hirscher.
Nejlepší lyžařka historie Lindsey Vonnová zase Ledeckou občas pozdraví jako první. Pro Češku má jen slova chvály. „Ester je úžasná. Chtěla bych mít její talent, skákat ze sportu do sportu a všechno vyhrávat. Ale bohužel umím jen lyžovat. A ona mě stejně porazí,“ poklonila se vítězka 82 závodů Světového poháru.
Rakušanky měly strach
I americkou hvězdu Ledecká v minulých týdnech na tradičním předsezonním soustředění v Chile porážela. Stejně jako všechny Rakušanky, které pak byly natolik zoufalé, že místo tréninkových vosků sáhly k těm závodním.
Jednoduše proto, aby se k Češce aspoň trochu přiblížily. „V prvních dnech jim dávala na prdel, pak už tolik ne. Až později nám přiznaly, že opravdu mazaly závodní vosky,“ smál se Tomáš Bank.
Ledecká a smlouvaEster Ledecká v pátek vyrazila na italský průsmyk Stelvio, kde bude ladit formu na snowboardu, než se přesune do Severní Ameriky, kde začne Světový pohár. Že stále nemá podepsanou reprezentační smlouvu se svazem lyžařů? To vůbec neřeší. „Chci závodit za Českou republiku,“ zopakovala s úsměvem. Po mediální přestřelce její agentury se svazem panuje nyní klid zbraní. „Věřím, že to podepíšou,“ říká trenér Tomáš Bank. |
„No, Tomáš zveličuje. On má rád senzace,“ snažila se úsměvnou příhodu mírnit lyžařka.
V přípravě se hodně zaměřila na starty, ve kterých dost zaostávala. Pilovala techniku bruslení, intenzitu odpichování hůlkami. Našla také nové lyže, které by měly být podobně rychlé jako ty olympijské.
A občas si, světe div se, sama řekla o konec tréninku!
„To se fakt nestává,“ vyprávěl Bank. „V srpnu byla nemocná, měla strach, aby to nepřehnala. Ze tří týdnů byla rozumná tak tři dny.“ Do poolympijské sezony už nevyrazí s prasklými sjezdařskými botami, se kterými vyhrála olympijské zlato. Nahradila je novými, které si vybrala z šesti párů.
„Na víc jsem neměla čas. Možná by se našly ještě nějaké rychlejší, ale radši si v nich zatrénuju a získám rychlost v tréninku než v botách,“ popisuje.
A jak moc rychlá tedy může letos být? „Když bude všechno O. K., v rychlostních disciplínách by měla v každém závodě atakovat desítku. Mohla by být i nějaká bedna. Neříkám, že bude vyhrávat každý závod, ale jednou za sezonu se to může povést,“ má jasno Bank.
Třeba zase na vrcholu sezony - na únorovém mistrovství světa v Äre.
