Na druhý svátek vánoční, v době, kdy už jen něco přes dva týdny zbývalo do začátku mistrovství Evropy, přišlo nešťastné zranění. Při jednom útoku si si citelně pochroumal levý loket.
Výsledek? Pro něj samotného tříměsíční pauza od házené, pro českou reprezentaci velká komplikace. Do Chorvatska, kde už v pátek nastoupí ke svému prvnímu zápasu na evropském šampionátu, musí vyrazit bez něj.
„Hodně mě to mrzí, na velké akci jsme znovu po třech letech,“ netají své zklamání čtyřiadvacetiletý házenkář z Jičína, jehož týmu před pěti lety výrazně pomohl k historicky prvnímu českému titulu.
Jak se to celé seběhlo?
Proskakoval jsem na střelu, jeden ze soupeřů mě zatlačil na záda a jak jsem padal, tak jsem pod sebou nechal levou ruku. Loket to nevydržel.
Co s ním máte?
Je toho víc, ale hlavní problém je v natržených vazech. Je to smůla, ale zranění ke sportu patří.
Vás postihlo v dost nevhodnou dobu. Co tomu říkali reprezentační trenéři, když jste jim to oznamoval?
Ani jsem nemusel. Že se něco přihodilo, věděli ještě předtím, než zápas skončil. Vedle mých známých z Jičína tam bylo i pár lidí z pražské Dukly, kteří přijeli povzbudit Milana Kotrče, takže se to v Čechách vědělo dost brzy. Jen se čekalo, co s tím loktem vlastně bude.
Diagnózu jste říkal, byla hned jasná?
Do vyšetření samozřejmě úplně ne. Já jsem zápas dokoukal, až pak jsme jeli na vyšetření, které potvrdilo, že mě čeká pauza.
Prý jste kvůli tomu po zápase ani nemohl jet domů?
Je to tak, byli jsme domluvení, že vyjedeme hned po něm, ale musel jsem zůstat, klubový lékař chtěl vědět, jak to vypadá. Takže jsem nakonec musel cestovat sám.
Jak dlouho si budete muset od házené odpočinout?
Vypadá to tak na tři měsíce. Naštěstí se minulý týden ukázalo, že nebudu muset na operaci, která mi hrozila.
Vážné zranění ruky bývá pro házenkáře velká komplikace.
Měl jsem trochu štěstí v neštěstí, že to není pravá, odhodová ruka. Tam by to bylo horší, tlak na ni je mnohem větší.
Budete chybět nejen české reprezentaci, ale také svému klubu, s nímž bojujete o návrat do bundesligy. Jasně vedete druhou ligu, aspoň s tím jste spokojen?
S tím určitě ano. Máme za sebou první polovinu soutěže a jedno kolo z druhé a jsme jasně první, jen jednou jsme prohráli. Vypadá to velmi nadějně, z této pozice nepostoupit by byla škoda.
Jaro ale pro vás tak veselé nebylo, sice jen těsně jste se nezachránili v bundeslize. Asi jste byl hodně zklamán.
Jako z každého sestupu. My jsme přitom sestoupili jen o skóre, navíc až podle výsledků z posledního kola.
V něm jste vyhráli, přesto vám to nestačilo.
Bohužel jsme doplatili na špatné skóre. V bundeslize totiž nerozhodují vzájemné zápasy, ale skóre. V posledním kole jsme potřebovali, aby Lemgo prohrálo s Gummersbachem, jenomže o gól vyhrálo.
Všechny zápasy posledního kola se hrály ve stejný čas, co jste prožívali, když jste skončili a zjistili, že vám výhra nestačí?
Věděli jsme to už chvíli před koncem. U nás se hrálo o něco pomaleji, tak v 55. minutě už jsme dostávali informace, že je to špatné, Lemgo už mělo výhru.
Kde jste přišli o šanci se zachránit?
Hlavně na začátku sezony. Vstup do ní jsme měli velmi špatný, měli jsme hodně zraněných, v jednu chvíli jsem byl jedinou zdravou spojkou v týmu. Bylo to znát, do prosince jsme získali jen pět bodů, tam jsme hodně ztratili.
Pak jste se ale hodně zvedli a na sestup to nevypadalo.
O to větší zklamání z toho nakonec bylo. Začalo se nám dařit, do února jsme vyhráli všechno a měli k záchraně blízko. Bohužel to nevyšlo.
Jste v Německu druhou sezonu a můžete tak její dvě nejvyšší soutěže porovnat.
I když druhá liga není špatná, tak to velký rozdíl je. Je to vidět i na tom, že nováčci, jako jsme byli my, téměř pravidelně hrají jen o záchranu. A my teď zase jasně kralujeme druhé lize. Je to dáno i tím, že když se sestoupí, nejlepší hráči chtějí zůstat v bundeslize.
Jak to bylo u vás?
U nás bylo jasné ještě v průběhu sezony, že někteří hráči skončí bez ohledu na to, jestli se zachráníme. Zatím se nám ale daří.
Co klub? Odrazil se na něm sestup hodně?
Zklamání bylo velké, ale naštěstí se to hlavně neodrazilo na sponzorech. Nikdo neodešel, naopak ještě jeden významný přibyl.
A vaši fanoušci?
V tom je také mezi první a druhou ligou velký rozdíl, u nás ale naštěstí skoro ne. Diváci chodí, možná i proto, že řada z nich raději vidí naše výhry nad slabšími soupeři, než když prohrajeme o gól s někým z absolutní německé špičky.
Od házené si musíte pár týdnů odpočinout, budete moci jet povzbudit český tým na evropský šampionát?
Bohužel ne, protože se v Německu musím věnovat rehabilitaci. S kluky jsem ale v pravidelném kontaktu.
Jaké mají podle vás šance?
Uvidíme, nebudou to mít lehké, ale věřím, že udělají dobrý výsledek.
