Levoruký střelec loni v létě posílil Talent tým Plzeňského kraje a během podzimu se dvakrát blýskl spektakulární kanonádou. V listopadu nasázel pražské Dukle patnáct gólů, předtím v září FrýdkuMístku dokonce sedmnáct.
„Ale to pro mě není překvapení,“ pousmál se Kosteski v rozhovoru pro MF DNES. „Když jsem hrál za Metalurg Skopje, jednou jsem nastřílel 21 branek z 23 střel,“ pochlubil se dvanáctinásobný reprezentant své rodné země.
30. narozeninyoslavil loni 22. srpna. Pochází ze Strugy na jihozápadu Makedonie |
Zdá se, že v osobních statistikách máte přehled.
Docela ano. V Linci jsem měl rekord 16 gólů z 18 střel. Tady mám zatím nejvíc sedmnáct. Ale víte, pro mě tohle není to nejdůležitější. Když nevyhráváme, góly mě zase tolik nepotěší. Podstatné je, že se držíme v popředí tabulky, já chci s Plzní bojovat o titul.
Proto jste přišel do Česka z druhé rakouské ligy?
Je to více než rok, co se mi ozval manažer s nabídkou od Plzně. Tak jsem se začal zajímat, jakou soutěž vlastně hraje, a zjistil, že několikrát vyhrála český titul. To mi dávalo smysl. Jsem profesionál a chtěl jsem jít do profesionálního klubu. Zvážil jsem všechno a kývl. Finančně to byla normální nabídka, žádné obrovské peníze. Ale to pro mě v tu chvíli nebylo klíčové. Chtěl jsem hlavně jít hrát nejvyšší soutěž a pomoci týmu, který má ambice.
Plní se vám to?
Ano, jsem tu spokojený. Žijeme tu se ženou a dvouletou dcerkou. Plzeň je navíc hezké město, to je pro mě také důležité. Jsem tu šest měsíců a zatím je všechno fajn. Dobré je rovněž to, že máme jen tři hodiny cesty autem do rakouského Welsu, kde bydlí rodiče mé manželky. Oba jsou z Makedonie, ale usadili se v Rakousku.
Pojďme k vašim házenkářským začátkům. Kolik vám bylo, když jste vzal poprvé míč do ruky?
Asi vás překvapím, ale docela pozdě, ve čtrnácti letech. Můj otec hrál házenou za Strugu, ale později kvůli práci skončil. Ptal se mě, co chci dělat já, jestli třeba fotbal. Ale zkusil jsem házenou. Jsem o něco menší než táta, který měří 192 centimetrů, takže jsem v týmu Strugy začal hned na křídle. Někdy v sedmnácti jsem se dostal do prvního týmu, který hraje druhou nejvyšší soutěž. Zlepšoval jsem se, hrál nejprve deset minut, pak dvacet, pak celé zápasy. A dostal se i do mládežnických výběrů Makedonie.
4 cizí zeměpoznal jako sportovec: Turecko, Slovensko, Rakousko a Česko |
Jak jste se v roce 2015 ocitl ve slavném Metalurgu Skopje?
Trénoval ho legendární Lino Červar, dlouholetý kouč chorvatské reprezentace. U nás ve Struze se hrál velký venkovní turnaj, nejlepší v Makedonii. Hráli tam Celje, Vardar a další špičkové kluby. Mně se podařilo získat ocenění pro nejlepšího střelce, když jsem dal 31 gólů za tři utkání. Metalurg si mě vyhlédl, pár utkání jsem pak ještě odehrál za Strugu a poté se přesunul.
Předčí popularita házené v Makedonii fotbal?
Jednoznačně. Házená je na prvním místě, fotbal je až druhý, pak basketbal. Vždyť se stačilo podívat, kolik diváků se vydalo podpořit náš tým na nedávné mistrovství světa.
Vám už je cesta do národního týmu uzavřena?
Nikdy neříkej nikdy. Naposledy jsem hrál před šesti lety, ještě s Kirilem Lazarovem a dalšími. Je zajímavé, že jsem nikdy nenastoupil proti Česku, přestože naše země se v kvalifikacích a na šampionátech potkávaly často. Když dostanu zase pozvánku, jsem připravený pomoci. I teď je v reprezentaci jeden Kosteski, můj mladší bratr Nenad. Hraje na stejné pozici, na pravém křídle, a je to veliký talent. Bylo by moc fajn, kdybychom se v národním týmu ještě potkali spolu.
Nikola Kosteski v dresu makedonské reprezentace.
S házenou už jste toho procestoval celkem dost. Byly v klubech, kterými jste v kariéře prošel, velké rozdíly?
Všechno má svoje. Nejprve jsem si zahrál Ligu mistrů v Metalurgu, což byl velký zážitek. Pak jsem odešel do Turecka, v Eskišehiru jsem působil s krajanem Viktorem Gigovem, skvělým gólmanem. Byli jsme dokonale sehraní. Pokaždé mě našel v rychlém protiútoku a já akce zakončoval. Až z toho byli v klubu překvapení, jak nám to klape. Fanoušci byli v Turecku skvělí, po každém zápase trvalo hodně dlouho, než jsem se dostal do šatny. Všichni se chtěl fotit, získat můj dres. Prožil jsem tam krásný rok. Měli jsme i výborného kondičního trenéra, měl dokonalý přehled, jak dělat přípravu, které svaly zapojit. Byli tam výborní hráči z Bosny, ze Srbska. Jenže v další sezoně přišly finanční problémy a klub si už moc cizinců dovolit nemohl.
17 braneknastřílel v extralize loni v září ve Frýdku-Místku. Dukle nasázel 15 gólů. |
Hodila se vám tedy nabídka ze slovenského Prešova?
Ano. Šel jsem tam v lednu na půl sezony. S Prešovem jsme hráli SEHA ligu a slovenskou ligu, ale musím říci, že ta byla kvalitativně špatná.
V Rakousku to bylo jiné?
Dva roky v Linci pro mě byly skvělé. Navíc se mi tam narodila dcera, mám k tomu městu srdečný vztah. Diváci mě měli rádi a dařilo se mi. Šest, sedm, klidně dvanáct gólů za zápas, žádný problém. Pro fanoušky jsem se snažil dělat i různé parádičky. Působil tam se mnou i můj krajan a velký kamarád Goran Krstevski, byli tam hráči ze Srbska, z Chorvatska. Ale problém byl, že v Rakousku mohou hrát jen tři cizinci. Za každého dalšího se musí platit deset tisíc eur federaci.
Proto jste Linec po dvou letech opustil?
Po dvou sezonách jsem od klubu dostal nabídku, která se mi nelíbila. Víte co, hráli jsme deváté, desáté místo. Bylo to složité, polovina hráčů nebyla plnými profesionály. Je náročné jít od šesti hodin do práce, odpoledne na trénink. Jenže já jsem chtěl hrát o titul, o nejvyšší příčky. Házenou se živím, pro mě je důležité soustředit se na svůj sport a na své výkony. Tak to mám i v Talentu. Jsem profesionál a klubu chci odevzdávat sto procent.
Jak vlastně v Plzni komunikujete, anglicky nebo německy?
Kdybychom se spolu nebavili i mimo zápasy, projevilo by se to také ve hře. Také trenéři chtějí, abychom drželi při sobě. Komunikace je dobrá, kluci se mi snaží pomáhat. Milan (Škvařil) mluví německy, Nejdloš (Nejdl) také anglicky. Cokoliv potřebuji, spoluhráči i trenéři pomůžou. I když sháním něco v obchodu a nevím, kam jít.
Trochu češtiny už jste také pochytil?
Hlavně slovíčka, která nejdou publikovat. (smích) Ale spousta slov je stejných nebo hodně podobných jako v mém jazyce. Pivo, zdar, čau, svatba, kak se máš...
Pivo si dáte v Plzni rád?
U nás máme Skopsko, nejoblíbenější a nejlepší pivo v Makedonii. Ale pro mě je plzeňské ještě lepší. Až tolik ho však nepiju, jsem profík. Dám si jedno dvě za týden. A po vyhraném zápase, samozřejmě.
Několik vašich spoluhráčů z Talentu už nakouklo do české reprezentace – Daniel Režnický, Jakub Douda, Daniel Bláha. Držíte jim palce?
Je to skvělé a trenér dělá dobře, že mladým dává šanci. Třeba Daniel Bláha je moc šikovný. Za tři čtyři roky může patřit k tomu nejlepšímu u vás na spojce.
Budete ho sledovat i v příští sezoně? Tím mám na mysli, jestli byste v Talentu rád pokračoval.
Smlouvu mám na jeden rok, tuším do června. Pak se uvidí, co bude dál. Jsem v kontaktu se svým manažerem a zůstat v Plzni je jedna z variant. Pokud mě bude chtít.
