Přesto jej hlavně kvůli spoluhráčům, kterých sice nakonec moc zdravých nezůstalo, mrzí, že se Česko letošního šampionátu nezúčastní.
„Každopádně obrovská škoda. Pro nás není účast na světovém šampionátu samozřejmostí. Hlavně mladší kluci by tam měli šanci se ukázat a říct si o dobré angažmá a navíc je to škoda i pro celou českou házenou. Bohužel ale doba je hodně zvláštní,“ říká nejlepší český házenkář za rok 2017.
Jak to působí přímo na vás?
Hodně mě to mrzí, člověk na to byl připravený. Na šampionát jsme se předtím dostali jen jednou, před šesti lety do Kataru, od té doby nic. Bohužel doba je asi horší, než se očekávalo.
Tým do poslední chvíle věřil, že pojede, u vás to bylo horší. Kdy vaše potíže začaly?
Když můj spolubydlící na soustředění v Plzni začal mít příznaky před odletem na Faerské ostrovy, kde se měla ještě hrát kvalifikace na mistrovství Evropy. V tu chvíli byl ještě negativní.
Na kvalifikaci jste už neodletěl, jak jste trávil čas?
V izolaci na hotelu, kde jsem nemohl nic dělat. Čekalo se jen, jestli budu posléze také pozitivní, nebo jestli tomu uteču. Bohužel ta první varianta se ukázala jako správná.
V té chvíli bylo jasné, že pro vás možný start na šampionátu definitivně padá.
Přesně tak, nebylo možné odjet, proto jsem se dohodl s vedením reprezentace, že odjedu na chalupu do izolace.
Tomáš Babák (v bílém) hraje s balonem, brání jej Filip Taleski ze Severní Makedonie.
Tam jste se dozvěděl, že nakonec český tým vůbec nepojede. Byl jste hodně překvapen?
Překvapen možná ano, ale vcelku to bylo pochopitelné. S týmem jsem byl v kontaktu přes internet, neustále jsme to řešili. Jenomže když se po návratu z Faerských ostrovů začalo trénovat, někteří hráči se zranili, někteří byli načatí a opravdu jich moc nezbylo. Ohromná škoda. Přitom když se to začalo kvůli covidu všechno komplikovat, říkali jsme si, že šampionát chceme za každou cenu odehrát. Ale tohle už asi bylo moc.
Šampionát nakonec proběhne bez vás, co jste od Egypta očekával?
Především kvalitní házenou, a to i když s covidem nemáme problémy jen my. Ale je to světový šampionát, šance pro všechny se prezentovat, navíc v Egyptě by byl za normální situace pravděpodobně šampionát s velkou společenskou odezvou.
Myslíte fanoušky?
Určitě. Vzpomínám si na světový šampionát v Kataru, kde moc lidí nechodilo, ale když hrál Egypt, zápasy měly výbornou atmosféru a jeho fanoušci fandili jako o život. Navíc Egypt je zajímavá turistická destinace, myslím si, že by přijelo i hodně fanoušků z ciziny, kteří by házenou spojili s turistikou a přijeli by fandit. Tohle je bohužel pryč.
Jak to teď bude s vámi?
Do 19. ledna mám karanténu, pak se spojím s vedením Bergischeru a s velkou pravděpodobností pojedu na přípravu na další část sezony.
Jste prakticky doma, ale s rodinou se asi moc nevídáte.
Přesně tak. Byl jsem doma v Jičíně chvíli, než soustředění v Plzni začalo. Teď co jsem na chalupě, tak mi naši jen přivezli nákup přede dveře a to je všechno.
Co vaši spoluhráči z Bergischeru, kteří se objevili ve výběrech jiných reprezentací?
Měli větší štěstí než já, zvládli vše lépe. Jak oba Němci, tak i Švéd, Polák a Islanďan už jsou v Egyptě a na šampionátu si zahrají.
Přestože letošní sezona je ve všech směrech zvláštní, s Bergischerem si výsledkově asi stěžovat nemůžete. Jste osmí a několik soupeřů máte na dohled.
To je pravda, zatím se vcelku daří, máme šanci vylepšit loňské třinácté místo. To už ale bylo covidem také poznamenané a sezona se nedohrála. Pro nás to byla škoda, protože v závěru jsme měli vcelku příznivý los a byla šance, že se posuneme o kousek výš.
Tomáš Babák (uprostřed ) se snaží prosadit mezi Rakušany Sebastianem Frimmelem (vlevo) a Fabianem Poschem.
Ještě lepší příležitost máte letos. Dají se však v této nejisté době vůbec spřádat nějaké plány?
U nás spíše ne. Možná tohle řeší ty úplně špičkové týmy nahoře, ale pro nás je to těžké. Nevíte, jestli vám najednou neodpadnou opory či jestli se vůbec sezona dohraje, takže to opravdu neřešíme.
Co diváci, kteří v Německu k házené neodmyslitelně patří?
Tohle je něco, na co si člověk za ten necelý rok už možná trochu zvykl, ale je to víc než divné. Fanoušci se zajímají, ale do haly nemůžou, a tak nezbývá než to brát tak, jak to je.
Jak to pociťuje Bergischer?
Jako každý bundesligový klub hodně. My sice nemáme tak velkou halu jako některé kluby, ale i v ní diváci jsou pro nás povzbuzením, s nímž se hraje lépe. Už před covidem jsme mívali halu v devadesáti procentech zápasů plnou a letos se daří, takže se dá předpokládat, že by to bylo také tak. Zatím to ale tak naneštěstí nemůže být.
