Něco takového ještě dějiny šampionátů nepamatují. Pořadatelé ale tuto variantu v hlavách měli, a tak by Českému svazu házené neměl za neúčast hrozit žádný postih.
„S touto potenciální hrozbou museli počítat. Podle našich informací pro nás z tohoto rozhodnutí žádné sankce nevyplývají, podobný problém mají Američani, kteří mají nemocných 18 hráčů. Existuje seznam pěti případných náhradníků,“ řekl svazový prezident Jaroslav Chvalný. Jako první byla podle něj oslovena Makedonie: „Předpokládám, že naše místo nebude nezaplněné.“
Jak moc byl český tým zdecimovaný?
Fatálně. Nevratně. „Z jedenadvaceti hráčů, u nichž jsme byli přesvědčení, že patří k nejlepšímu, co jsme schopni nabídnout, se 17 nemůže zúčastnit,“ popsal předseda reprezentační komise Daniel Čurda. „Neměli bychom ani jednoho trenéra, ani náhradní varianta není z důvodu covidu možná,“ dodal – vypadali tak i dodatečně designovaní koučové Petr Štochl a Pavel Pauza.
I přes dodatečné povolávání náhradníků Čurda popsal: „Je to absolutně kritická situace. Nebyli bychom schopni naplnit ani zápasovou soupisku, vlastně nemáme pokryté tři posty.“
Mezi soustředěními v Zubří na konci minulého roku a novoročním srazem v Plzni začaly případy naskakovat. Mezi hráči, trenéry, dalšími členy realizačního týmu.
Odřeknutí účasti jakékoliv české reprezentace ze světového šampionátu je naprosto ojedinělá věc. Z mistrovství světa v některém z olympijských kolektivních sportů odstoupili pouze hokejisté v roce 1953 kvůli úmrtí tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda. V letech 1950 a 1951 Československo z politických důvodů tým na šampionát vůbec nevyslalo. ČTK |
„Samotná příprava byla velmi nestandardní, extrémní,“ popisuje Filip, který už v Plzni šéfoval týmu jen na dálku, z izolace hotelového pokoje: „Navíc se u hráčů, co trénovali v menším počtu, začaly projevovat zdravotní problémy. Přestože jsme dělali maximum, abychom odletěli, dospěli jsme k názoru, že to není reálné.“
A zároveň se v Egyptě rozhodli, že přeložení turnaje nepřipadá v úvahu; nic jiného by asi covidem zcela rozleptané mužstvo nezachránilo. České naděje tak s ubývajícím časem mizely a mizely.
„Veškeré kroky organizátorů dokazovaly, že šampionát prostě bude. Všechno má svoje pro a proti a to není klišé – sport je celkově celosvětové téměř mrtvý na světě a oni chtějí propagovat házenou tak, že pro mistrovství udělají všechno,“ řekl Čurda. „Na druhou stranu je třeba zohlednit zdraví hráčů a to si pak musí rozhodnout každá federace sama.“
Pro Česko je vývoj o to bolestivější, že na světové šampionátu postupuje zřídka – naposledy na něm házenkáři hráli v roce 2015 v Kataru.
„Samozřejmě to bolí, a hodně. Je to hodně smutné,“ řekl Jan Filip. „Měli jsme pocit, že se kádr ustálil, začali do něj vstupovat mladí a kvalitní hráči, mohli získali nové mezinárodní zkušenosti, co by pomohly týmu, jenž se v dohledné době bude trochu měnit. Viděli jsme tam ideální propojení, mrzí nás to. Zvlášť proto, kolik tomu všichni obětovali.“
