Když plzeňská odchovankyně v létě 2018 do Érdu přestoupila z mistrovského Mostu, měla krušné začátky. Jiní lidé, jiná mentalita, ohromná jazyková bariéra, téměř pět set kilometrů od domova. „Půl roku jsem si zvykala, cítila se hodně sama. Ale teď už to hodnotím pozitivně, je to velká životní i sportovní zkušenost,“ míní čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka.
Maminka za ní z Plzně jezdila jednou za měsíc, přítel každý druhý víkend, pravidelně si na rusko-maďarské lince volala se starším bratrem Jakubem, hokejovým obráncem Podolsku. „Navíc nám mamka neustále zprostředkovávala informace o tom druhém,“ hlásí.
Vše o koronaviru
|
To vše skončilo v pátek 6. března. Jeřábková s Érdem odehrála ligový zápas v hale debrecínského Schaeffleru, hned druhý den zamířila domů do Čech. Národní tým měl před sebou kvalifikační dvojzápas se Švédskem o postup na Euro, místo toho naplno udeřilo onemocnění covid-19.
„Mrzí mě to, na reprezentační srazy se s holkama vždycky strašně těšíme. Teď je ale přednější zdraví a životy všech lidí,“ svěřuje se modrooká kanonýrka, která házenkářsky vyrůstala v HC Plzeň pod vyhlášenou trenérkou Libuší Škvařilovou.
Evropská federace nyní vyčkává a zvažuje, že by zbývající čtyři kvalifikační utkání Češky mohly odehrát v červnu turnajově na zatím neurčeném místě.
„Myslím, že by to bylo hodně náročné, vždyť teď budeme možná dva měsíce bez házené. A pak do toho naskočit od nuly? Nevím... Na druhou stranu, šampionát je v prosinci a kvalifikace se asi nějak odehrát musí,“ uvažuje Jeřábková. Zatím trénuje individuálně a denně plní úkoly, které jí z Érdu průběžně zasílají.
Volný čas tráví v jihočeském Písku, s přítelem a jeho malou dcerkou. „Děláme společně věci do školy, vaříme, chodíme na procházky, pečujeme o sebe. Z tohohle pohledu jsem strašně ráda, že můžu být doma. Beru věci pozitivně, jsme spolu a můžeme si navzájem pomoci,“ pochvaluje si.
