Brejkovým brankostrojem Karviné býval pivot David Juříček, který je teď zraněný. Převzal jste jeho úlohu, je to tak?
Dá se to tak říct. Do brejků chodí rychlý pivot nebo křídla. David je zraněný, je to
tedy na nás - na křídlech.
To vám vyhovuje...
Samozřejmě, góly do nepostavené obrany mohou soupeře zlomit.
Když se řítíte na gólmana, co se vám honí hlavou? Uvažujete nad tím, kam střílet nebo reagujete podle situace?
Nějaké střely mám nacvičené, ale hodně záleží na tom, co dělá gólman. Proto se na něj do poslední chvíle dívám. Když se hne, střílím jinam.
Proti Moskvě jste v napjatých okamžicích proměnil všechny šance, ale když bylo rozhodnuto, několik brejků jste zahodil. Bylo to i o koncentraci?
Neproměnil jsem dva brejky, je možné, že jsem je zakončoval laxněji.
Bylo tomu tak i v Celje? Tam jste dal šest branek, ale trenér říkal, že jsme měl dalších sedm tutovek.
To jsem nepodcenil, byl jsem unavený. V obraně jsem hrál šedesát minut místo Davida Juříčka na hrotu, to mě úplně vyšťavilo. Při brejcích mi pak chyběla síla, střílel jsem po paměti, ne podle toho, co dělal brankář. Byl dost zkušený, očíhnul si to a pak mě vychytal.
V Karviné je na levém křídle ohromná konkurence. Kromě vás tam hrají Tomáš Heinz a Roman Konečný. Pomáhá vám to?
Určitě. Mě osobně to žene dopředu. Kdybych měl místo jisté, asi bych se tolik nedřel. S Tomášem i Romanem vycházíme dobře, komu se daří, ten hraje.
A rodina? Změnilo se tím pro vás něco?
Ohromně mi to přidalo. Cítím se uvolněnější, vím, že mě doma někdo čeká. Navíc jsem zlepšil přístup k házené, protože se musím starat o to, abych rodinu uživil.
Dcera ještě na zápase nebyla?
Ne, je ještě malá. A stejně by to celé prospala.
