„Nic se neděje, prohráli jsme, ale byl to první zápas. Teď musíme dát rychle hlavy nahoru a já nevidím důvod, proč by se série ještě neměla otočit,“ prohlásil po porážce křídelník Blecha, který tento týden oslaví osmadvacáté narozeniny.
Zápas bedlivě sledoval i váš otec Adolf, někdejší plzeňská ikona a nyní kondiční kouč Talentu. Jak to vlastně rodiče mají doma rozdělené, kdo vám fandí?
Táta říká, že je to pro něj poslední rok hodně těžké, když Plzeň narazí na Duklu. Vlastně ani nevím, jak to mají doma s mámou rozdělené. Když má dojít na tenhle souboj, týden dopředu vypínáme telefony a raději spolu nekomunikujeme. Až po zápase jsme se s tátou pobavili, v neděli jsem dokonce na otočku jel do Plzně, ještě jsme to rozebrali.
I pro vás je návrat do Plzně stále speciální?
Vždycky to tak bude. Bohužel, mělo to teď hořký průběh.
Co jste dělali špatně?
My jsme dostali hodně branek z prostoru pivota a po odražených míčích. To musíme jednoznačně zlepšit, měli jsme s tím v Plzni problém už v základní části. A musím říci, že Karel Šmíd podal v brance výborný výkon. Pochytal nám dost šancí, dokonce i při naší přesilovce. To byla velká škoda.
Na začátku druhé půle jste přitom stáhli manko na rozdíl jediného gólu. Ale pak přišel zlom.
Těžko říci, jestli nám došla šťáva. V tu chvíli jsme nedokázali vyrovnat, neproměnili nějaké šance a v hlavách se to nahlodalo. Plzeň pak otočila vývoj. Je to obrovská škoda, protože do obou poločasů jsme vstoupili výborně, byli v zápase a sami jsme se pak dostali dolů.
Co změnit do druhého duelu?
Zlepšit koncovku. Měnit něco razantně, na to čas není. Spíš se musíme dostat do psychické pohody.
