V Jičíně se házené věnuje od malinka a do svých třiatřiceti let na tom nic nezměnil. Navíc se postupně vypracoval v oporu družstva, na jehož výkony se spoluhráči mohou spolehnout. Ostatně ty jeho letošní to jen potvrzují. Dokládá to ostatně statistika, z níž vyplývá, že v sezoně předvedl mezi všemi extraligovými gólmany pátý nejvyšší počet zákroků (324).
A pokud se nestane nic mimořádného, bude to tak i dál. Navíc po odchodu kapitána Martina Bareše na post hrajícího trenéra extraligové rezervy bude Veverka v kabině služebně nejstarší.
„Letos jsme tam byli tři dinosauři. Vedle nás dvou s Martinem ještě Radek Král. Pak také Ondra Šulc, ale ten většinu kariéry odehrál buď v Karviné, nebo v zahraničí,“ říká zkušený jičínský brankář.
Hned na úvod: Nelákalo nebo neláká vás také něco takového zkusit, kdyby byl po vydařené sezoně o vás zájem?
Nad tím nepřemýšlím, nijak se o to ani nezajímám. Teď sice dojíždím do Jičína ze Staré Boleslavi, ale když bych to měnil, tak nejblíž jsou Praha a Lovosice, a to bych si nepomohl. Navíc mi v Jičíně nic nechybí a možná jsem i trochu líný to měnit. (smích)
Co zahraničí, kam několik vašich bývalých spoluhráčů také odešlo?
S rodinou je to těžké, navíc by to byla nějaká nižší soutěž a jezdit tam jen kvůli euru, to mě moc neláká.
Budete tedy dál v Jičíně po sezoně, která i vás asi uspokojila?
Určitě, byla to druhá nejlepší sezona, co jsem tady. Pro nás bylo hlavně zážitkem čtvrtfinále, byla plná hala. Když pominu mistrovskou sezonu, nepamatuji, že by taková atmosféra v Jičíně na házené byla.
Dál už to tak slavné nebylo, bylo to ale i mnohem těžší.
Určitě a bohužel nás hodně semlel druhý zápas semifinále s Plzní, v němž jsme v závěru ztratili už téměř jisté vítězství. Vzalo nás to i psychicky a ubralo i fyzických sil. Navíc v play off jsme s postupem času byli dost unavení. Hodně jsme chtěli, ale od druhého zápasu s Plzní už to byla křeč. Nikomu se extra nedařilo a také nebyl nikdo, kdo by to zlomil.
Co se v týmu změnilo oproti minulým sezonám, v nichž jste ani jednou do semifinále neproklouzli?
Asi hlavně trenér. Přinesl nový impuls, zavedl více profesionální přístup, i když samozřejmě všichni máme zaměstnání. Povedl se nám už vstup, když jsme doma porazili mistrovskou Karvinou. I pak nám to letos sedlo, celou sezonu jsme hráli vyrovnaně.
Ještě nějaký rozdíl?
Důležité bylo, že jsme nepropadali ve venkovních zápasech. I když jsme prohráli, tak to bylo vyrovnané. Předtím ty roky se nám stávalo, že jsme sice doma vyhrávali, ale venku jsme prohrávali hodně. Teď jsme trošku otočili myšlení, už nejedeme ven s tím, že zkusíme vyhrát, ale že vyhrajeme.
Jste v Jičíně celou kariéru. Je pro vás právě skončená sezona velkým povzbuzením a motivací?
Určitě. Hlavně to, že se hrálo o medaili a že nám to ukázalo, že o ni hrát můžeme. Je však pravda, že získat ji bude obrovsky těžké, musela by se sejít řada věcí v náš prospěch. Ale i za tohle jsem rád, předtím to bylo rok co rok skoro stejný.
Co spokojenost s výkony?
Jsem hlavně rád, že se dařilo týmu, že chodili lidi, je super, když je plná hala, víc to člověka baví.
