Nad všechny své tituly staví házenkářský veterán Vladimír Šuma stříbro, které v extralize vybojoval v dresu „svých“ Lovosic.
„Mám čtyři tituly s Duklou, ten její poslední před 16 lety byl vlastně ještě za mě. Ale tohle stavím určitě výš. Jsem odsud, všichni se tady známe, potkáváme se každý den na ulici. A lidem se naše házená líbí,“ hřeje Šumu.
Máte stříbro, ale titul byl také hodně blízko. Neberete to jako promarněnou šanci?
Jistě, ale můžeme to Dukle vrátit a zkusit to znovu příští rok. Družstvo by mělo zůstat pohromadě. Já tedy už moc času nemám, ale ještě jednu sezonu ano.
Takže nekončíte?
Ještě jednu sezonu odehraju. Cítím se dobře, musím akorát dát to rameno do nějakého stavu, abych mohl házet a být trošku nebezpečný. Věřím, že když jsme titul neudělali letos, že o něj můžeme zabojovat za rok.
Proč nevyšel rozhodující domácí zápas s Duklou?
Prostě jsme to nezvládli. Kolem 50. minuty už jsme na tom nebyli tak dobře fyzicky. Začátek jsme prospali, prohrávali 0:3, ale okamžitě jsme se do hry vrátili, dostali se až na náskok plus 5. Pak jsme po nešťastné sedmičce přišli o Jirku Havláta a to oslabení nás ještě víc vyšťavilo. To byl zlomový moment. Stálo to strašněmoc sil a kvůli tomu jsme se už neprosadili.
Vy jste i přes zdravotní potíže byl dost vidět. Nastřílel jste 4 branky.
Ale to byly samý takový hrozný rány, všechno ze šestky. Spíš než palec mě bolelo rameno. Tři týdny si odpočinulo, ale v prvním poločase mě tam zase někdo chytil a je to hned cítit. Není posílené. Teď si dám měsíc pauzu, pak se do toho pustím. A věřím, že příští rok budeme hrát zase nahoře a dostaneme se tak daleko jako letos. Měli bychom zůstat pohromadě.
V hledišti seděl váš kamarád Petr Házl. Neposílí Lovosice?
Nepřijde. On už ani nehraje. Má taky dost zdravotních problémů, měl něco podobného, spíš ještě horšího než já. Utrhnul si rameno úplně. Alemy tady máme dost kvalitních hráčů. Zčásti jsme ještě nevyzrálý tým, ale příští rok bychom mohli útočit na nejvyšší příčky.
Letos šlo možná jen o lepší načasování formy. Vy jste měli deset výher v řadě v základní části, Dukla devět v nadstavbě.
Trochu zdravě arogantně musím říct, že v nadstavbě jsem vypadl kvůli zdraví já a taky Pavel Chroustovský. Pořád se s námi počítalo, góly se dávaly z dálky. Přesto i začátek nadstavby byl bravurní, vždyť Karvinou jsme porazili o třídu, poslali jsme ji domů o 12 gólů. Z naší strany to bylo zvládnuté dobře, ale Dukla v nadstavbě chytila formu a už to nepustila. Asi se s těmi zdravotními problémy vypořádala trošku lépe.
Jaký tedy byl lovosický rok?
Jsem spokojený. Podle mě je velký rozdíl mezi loňskou sezonou a letošní. Opravdu se mi pár prvků té házené už líbilo a lidem taky. Udělali jsme ohromný krok dopředu. Škoda mnoha zranění. Já, Milan Berka, Pavel Chroustovský. Každý jsme si to vybrali, ale to není žádná výmluva. Zubří mělo to samé, Dukla taky ztratila dva kluky. Ale už víme, co na hřišti hrajeme. A když to udržíme, tak jsme na naši soutěž velmi kvalitní tým.
