S věkem přicházejí jistá privilegia, proto mohl Tiger Woods v Austrálii vystoupit z letadla s příjemnou jistotu, že si zahraje. Na blížící se Prezidentský pohár – klání nejlepších golfistů USA proti těm ze zbytku světa mimo Evropu – totiž jakožto kapitán nominoval sám sebe.
Vzhledem k tomu, že mu 30. prosince bude 44 let, jde možná o jeho poslední velké vystoupení na nejvzdálenějším z kontinentů. A celé to působí jako moment, kdy se kruh uzavře.
Jak připomíná list Sydney Morning Herald, přesně před deseti lety se zde urodil gigantický průšvih. V kolosu Crown Casino, jedné z melbournských dominant, vyfotografovali vnadnou dámu jménem Rachel Uchitelová. Provalilo se, že tu čekala právě na Tigera. Pak už se věci nabalovaly jedna za druhou a Woodsovi bylo čím dál hůř. Přišlo se na jeho nevěry, léčil se ze sexuální závislosti, řídil pod vlivem...
Už to je samo o sobě dost na zničenou kariéru, Woodse navíc mořila kupa zranění.
Ale nebe se nakonec postupně vyčistilo. A hlavně: poklidněji má také v duši.
„Za posledních pár let se hodně otevřel,“ líčí pro australský deník McIlroy. „Dřív pro něj přátelení s ostatními golfisty moc neznamenalo, teď asi vidí věci v širších souvislostech. Je příjemné zažít ho i jako člověka. Třeba vidět, jak skvělým tátou je.“
Podobně se vyjadřuje i jiná ikona Jack Nicklaus: „Tiger byl vždycky ohromně zaměstnaný, pořád ve spěchu. Teď se s námi zastaví a popovídá si. Je to příjemné.“
Polidštění golfové ikony se projevuje také na greenech, vždyť Woods letos ovládl Masters v americké Augustě a triumf takového kalibru slavil poprvé od roku 2005. „Když si uvědomím, čím jsem si prošel, jde o moje největší vítězství,“ líčil dojatě.
Možná ještě významnější „trofeje“ však dobývá jinak. A nejsou k tomu potřeba fanfáry ani potlesk přihlížejících: Woodse si najednou cení jeho rivalové, novináři uznale popisují jeho mírné chování a trpělivé odpovědi.
Magazín Golf Digest oslovil řadu lidí, kteří Woodse znají osobně. A ti – byť anonymně – vrší další a další důkazy o tom, jak ho kopance osudu nasměrovaly kýženým směrem.
„Prvních 14 vítězství na majorech pro něj znamenalo snahu přepisovat dějiny a vylepšovat svůj odkaz. Ale ten letošní patnáctý už vyhrál pro sebe a svoji rodinu. Přišlo mi, že si ho užil víc než všechny předchozí dohromady,“ líčí jeden z golfistů.
Zároveň všechno souvisí se vším. Mohl se ke svým úvodním 14 trofejím, což je naprosto mimořádný počin, dopracovat v současném módu?
„Pokud chcete být nejlepší na světě, nemůžete dělat kompromisy. Taková pozice si žádá oběti, mimo jiné v mezilidských vztazích. Jen málo lidí chápe, co všechno cesta na vrchol obnáší a jak náročné je se na něm udržet,“ dodává nejmenovaný psycholog, který s Woodsem pracoval v jeho nejlepších letech.
Tedy sportovně nejlepších, už tehdy se aura pana Dokonalého v tichosti bortila. Fantastické úspěchy vystřídala temnota.
Po deseti letech od melbournského spouštěče katastrof už se ale Tigerův svět zdá být v pořádku. I tam, kde to kdysi všechno začalo.
