Golfové hřiště Na Vrších.

Golfové hřiště Na Vrších. | foto: Andrej Halada

Nouze sbližuje, to vědí Na Vrších, kde má golf sociální rozměr

  • 0
Je paradoxní, že nejlepší atmosféra nebývá na drahých a prestižních golfových hřištích, ale naopak na těch malých. Určitě to platí o hřišti Na vrších kousek od Hradce Králové. Areál se rodil pomalu, postupně a jako ryzí rodinný podnik. Ale od začátku sem hráči jezdí rádi a nedostatky velkoryse přehlížejí.

Na hřiště je to z centra Hradce Králové málo přes deset kilometrů. Na dohled je vesnice Librantice, hřiště leží v rovině polabské nížiny. Žádná krása vůkol, spíš fádní pole. Ale výhledy jsou odtud při dobrém počasí třeba až ke Krkonoším.

Golf vystřídal prasata

Příchozího určitě překvapí dva domky se zahradami uprostřed hřiště. Jeden patří rodině majitelů hřiště. Okolo obou se vine několik menších fairwají původní šestijamkové akademie, která ale byla v průběhu let přestavována, stejně jako přibývaly na okolních polích nové delší jamky.

První velká změna přišla v roce 2007, tehdy bylo devítijamkové hřiště s parem 62 poprvé znormováno. V roce 2009 se opět rozšiřovalo, tentokrát na současný par 66. Hraje se stále na devíti jamkách, tři další slouží jako tréninkové.

Unikátní je zrod areálu. "Měli jsme tu chov prasat," říká jeden ze dvou hlavních mužů zdejšího klubu, manažer-greenkeper-designér a muž pro všechno Tomáš Folberger. "Jenže když legislativa z EU nepříznivě podporovala chov, říkali jsme si: co dál? A jednou jsme takhle seděli pod ořechem, a přišlo to z nebe: uděláme golf!"

Golfové hřiště Na Vrších.

Dalšími důležitými osobami jsou Folbergerova partnerka a Folbergerův tchán Zdeněk Horák, který je i prezidentem klubu a žije v jednom ze dvou domků u hřiště.

Trochu tajemný začátek, ale faktem je, že celá rodina už dříve holdovala tenisu, antukový kurt mají na zahradě dodnes.

O golfu sice do té doby skoro nic nevěděli, jenže měli nápad a chuť do práce. Od první myšlenky z roku 2001 trvala cesta k akademii tři roky, v roce 2005 byl klub přijat za člena ČGF.

Překvapením pro mnohého návštěvníka může být zjištění, že tu vlastně nemají větší klubovnu. Je tu jen dřevěná stavba altánu s recepcí, prodává se tu pití a něco malého k snědku. A vedle toho stojí dřevěná střešní konstrukce, pod kterou se dá sedět. Dříve nebyla ze stran krytá, teď má prosklené stěny. I tady je vidět pokrok.

Ačkoli by nad podobným "komfortem" možná kdejaký golfista ohrnul nos, ve skutečnosti by po návštěvě musel ocenit, že tady mají lidé k sobě skutečně blízko.

Golfové hřiště Na Vrších.

Zatímco luxus vytváří bariéry a vede k osamění, nouze lidi sbližuje.

Tady to platí doslova, protože když tu dříve fučelo a pršelo, museli se k sobě spoluhráči pořádně tisknout, aby jim nebyla zima a nezmokli.

Soused nemá problém

Řeč byla zatím o jednom domku na hřišti – ale co druhý? Ten obývá soused, který golfu zatím neholduje. A to i vzdor faktu, že mu hned vedle zahrady chodí hráči. "Lidi to tam nechtěně pálí, tříparová osmička 154 metrů u jeho plotu není jednoduchá," říká Folberger.

Soused ale neprotestuje. Míčky sbírá a pak je prodává. "Kazí nám kšefty," dodává s nadsázkou majitel. A co se týče škod: "Pár tašek na jeho střeše už to odneslo. Tak jsme mu dali kupu nových, jako zadostiučinění."

Kuriozitou hřiště je i skutečnost, že nepatří k jedné obci, ale hned ke dvěma. Tři jamky a driving náleží do katastru Librantic, zbytek jamek spadá pod dva kilometry vzdálené Jeníkovice. Dělící čárou je příjezdová cesta.

Golfové hřiště Na Vrších.

"I proto se jmenujeme neutrálně, Na Vrších, aby se ani jedna obec nemohla urazit," říká Folberger. "Samozřejmě to ale přináší problémy navíc, především schvalování probíhá dvakrát."

Hřiště ale ani dnes není v definitivním stavu. "Je to až legrační, jak je to pořád stejné," vzpomíná Folberger. "Nejdřív si říkáte: driving stačí. Pak začnete dělat akademii. Pak chcete mít devítku. Pak už se vidíte, jak stavíte osmnáctku... Nemáme žádné dotace, všechno platíme z vlastního, takže to nejde moc rychle. Ale hřiště se už aspoň uživí."

Z místních členů i vzdálenějších přátel si však nikdo nestěžuje. Když sem někdo jede, pak ví, že za těch pár stovek nemůže čekat zázraky. A když zázraky skutečně nečekáte, skoro vždycky jste odměněni příjemným zážitkem. Tady má golf ani ne tak sportovní, jako spíš pozitivně lidský, sociální rozměr.

Další příběhy z golfových hřišť přináší www.navzduchu.cz.

, pro iDNES.cz