Jiří Němec, člověk s titulem doktora práv, je skutečně ojedinělou osobností české golfové scény. Narodil se v roce 1934, a když šel v roce 1994 do důchodu, byl ještě plný chutě do práce. Tak si řekl, že postaví u své chalupy v Alenině Lhotě golfové hřiště.
"Jistebnická vrchovina je vysoko, přes 600 metrů nadmořské výšky, ale je tu krásně. Objevil jsem tohle místo v sedmdesátých letech, na důchod jsem chtěl chovat ovce nebo kozy.
Ale nakonec vyhrálo hřiště, protože ty zvlněné kopce, louky, les, rybníky... Hřiště se sem prostě hodilo."
Seznámil se s golfovým architektem Jiřím Veldenem, i ten byl prostorem nadšen. Jamky dobře vsadil do prostoru, skoro žádné úpravy terénu neprobíhaly. "Ve hře" je kamenná zídka, ohrada s koňmi, ovocné stromy, remízky. Nádherné jsou vyhlídky ze zdejších odpališť, z nichž máte areál jako na dlani. A míček se po odpalu ladně a dlouho snáší dolů.
První návštěvníky přivítalo hřiště v roce 2002. Ale lehký rozjezd to nebyl. "Nikdo o nás nevěděl, na začátku jezdilo pár lidí. V nedaleké Bechyni stálo na parkovišti čtyřicet aut, u nás pět. Ale pak se rozkřiklo, že je tady hezká devítka s nízkými cenami. A lidi začali jezdit." Dodnes je Čertovo Břemeno levné, osmnáctka tu stojí o víkendu pod tisíc korun.
Kdo má bag, hraje
Ani otevření vlastního hřiště, jehož první odpaliště má sto metrů od dveří, však doktora Němce nepřimělo, aby začal golf hrát. "Já jsem si sportovně užil dost. Začínal jsem v mládí s atletikou, dělal jsem ji závodně, hrál jsem košíkovou. Polozávodně jsem hrál tenis. Takže s golfem nemusím spěchat."
Na Čertově Břemeni mají golfisté rádi jak krajinu, tak zdejší spíše kratší, technické jamky. Hřiště také bylo – a stále je – otevřené všem hráčům, i těm bez hendikepu. "Nejsme typickým veřejným hřištěm, ale hrát u nás může prakticky každý. Když k nám přijde zájemce bez ničeho, tak ho raději pošleme na driving. Když už má s sebou bag, neptáme se a může jít automaticky hrát," osvětluje zdejší přístup Němec.
Cesta z Prahy trvá na Čertovo Břemeno něco přes hodinu, hráč tu najde klidnou vesnickou atmosféru. To se všem líbí.
"Největší skok jsme zaznamenali v roce 2009, po otevření druhé devítky. To k nám přijelo přes jedenáct tisíc hráčů, nárůst byl skoro 40 procent. Letos je to o kousek slabší, asi se na tom podepsalo studené jaro a příliš horké léto. Ale pořád jsme na tom líp než v dobách devítky. O víkendu tu bývá 140 hráčů, což je asi maximum, co hřiště unese," vypočítává majitel.
Ještě nedávno jej bylo možné vidět i na sekačce, pracoval jako greenkeeper. Kde se všechno naučil? "V životě jsem dělal spoustu věcí, byl jsem zvyklý organizovat. Koupil jsem si i pár knížek a poslouchal lidi. Hlavně ty, kteří golfu rozuměli," říká Jiří Němec.
Jeho rozvážnost i inteligenci mohou každoročně ocenit i účastníci konferencí České golfové federace. Vtipná vystoupení někdejšího právníka tvoří protiklad k bouřlivějším řečníkům.
Peníze dává syn
Na sekačce už dnes doktor Němec nejezdí, ale v sezoně tráví na hřišti každý den. Areál zaměstnává sedm lidí na údržbě a tři slečny v recepci. Hřiště si na svůj provoz vydělá, ale vzhledem k stálému rozšiřování a budování je potřeba ho dotovat. Peníze poskytuje šéfův syn, podnikatel žijící v zahraničí.
I díky tomu roste na hřišti nová klubovna - měla by být otevřena na jaře roku 2011. Mimochodem, ta stará, nevelký kamenný bunkřík, získala za svůj design architektonické ocenění.
"Mně na tom nejvíc baví to budování," říká Jiří Němec, muž s vitalitou, kterou by mu mohl závidět prakticky každý. "Provoz hřiště, to jsou spíš starosti a stížnosti hráčů. Ti spokojení vám to obvykle neřeknou. Takže teď se realizuji stavbou klubovny."
A co bude majitel dělat, až bude hotová? "Přece jenom cítím, že roky přibývají, taky už úplně nezvládám všechny nové technologie. Po dostavbě možná konečně půjdu do důchodu.
Počítám i s tím, že hřiště předám někomu dalšímu, jsme už dohodnuti s jedním člověkem z bližšího rodinného okruhu. To pak budu mít víc času a možná se ten golf skutečně naučím."
