A přece se tu během víkendu zrodil historický okamžik, který možná roky bude pro F1 nepřekonatelným rekordem.
Valtteri Bottas tu se svým monopostem Williams jel během sobotní kvalifikace rychlostí 378 km/h, což je číslo, na které ještě nikdo nikdy formuli na závodním okruhu nerozjel. Zároveň je to číslo, u kterého se chce tak trochu jako Bohuš Stejskal ve filmovém Dědictví zvolat: „To sú prdy!“
Bottas po 11 letech vymazal zápis Juana Pabla Montoyi, který při testu na okruhu v Monze jel 372,6 km/h. On sám rekord nijak nekomentoval, vlastně byl po sobotní kvalifikaci zklamaný z 8. místa. A jen tím dokázal, že byť jsou rychlostní rekordy zajímavé pro veřejnost, jezdcům ani inženýrům na nich nezáleží.
„V závodech jde o rychlost v rychlých zatáčkách, o zrychlení a brzdění. Kdyby šlo o rekordy, tak z formule sundají křídla, dají těžký převod a F1 pojede 400, jenže pak nebude fungovat,“ říká Jan Charouz, který jako jeden z mála Čechů F1 okusil jako testovací jezdec a teď je komentátorem. A popisuje, že sám jezdec ani nepozná, jestli jede 330, či těch 378.
Že rychlostní rekord padl právě v Baku, nepřekvapí. Ač jde o městský okruh složený z „obyčejných“ silnic, po kterých se smí jet maximálně šedesát, teď se po něm formule řítily šestkrát rychleji. Díky dlouhé rovince a předcházejícím třem rychlým zatáčkám jedou piloti na plný plyn nějakých 22 vteřin, během kterých ujedou 2,2 kilometru!
Oficiální radar sice naměřil Bottasovi „jen“ 366 km/h, jenže Fin po jeho protnutí ještě zrychloval, takže data z jeho vozu později „vyplivla“ číslo 378. To je úctyhodný výkon, zároveň ale možná varující.
Aspoň tak to vidí Josef Král. I on usedl do F1, i on teď o ní mluví v televizi. „Šlo se cestou bezpečnosti, F1 zpomalila, ale zase zrychluje. Jet 378 ve městě je docela kalup! Jsem zvědavý, jak zareaguje Mezinárodní automobilová federace FIA.“
Nedivil by se, kdyby se příští rok změnila konfigurace zatáček tak, aby v nich jezdci zpomalili a nedrželi tak dlouho plný plyn. Podobně se proměnilo třeba Le Mans, kde do slavné rovinky Hunaudieres přibyly dvě šikany, protože bez nich se tu jelo i 400 km/h. „Jenže jsme ve městě, takže je otázka, jestli tam půjde nějak namotat,“ říká Král.
Paradoxně Baku od ztráty rekordně rychlé rovinky možná uchrání hned na úvod zmíněná nuda. Ač byla rovinka hrbolatá a auta na ní poskakovala, až jiskry létaly, nic mimořádného se nepřihodilo. „Tím pádem tlak na změnu nebude,“ míní Král. A tipuje: „Bude se dál zrychlovat, protože evoluce F1 je taková.“
Třeba jednou padne i čtyřstovka. Přes ni už se F1 dostala. Při pokusu na dně vyschlého solného jezera v americkém státu Utah jel Alan van der Merwe v roce 2006 rychlostí 400,459 km/h. O pár týdnů dřív při neoficiálním pokusu mu dokonce v monopostu Hondy naměřili 413 km/h. Jenže vůz byl tak „očesaný“, že kdyby vyjel do závodu, ustlal by si v první zatáčce.
