Vážně?
Ano. Takový obrat se nám proti Ostravě povedl už třikrát v sezoně i v této sérii. Měli jsme hodně šancí a věřili jsme, že nám tam něco spadne. Že soupeř znervózní, jakmile dáme dva góly. Museli jsme je tam dotlačit silou vůle.
Hodně jste také riskovali, vždyť posledních deset minut jste často hráli bez brankáře.
Pomohly nám přesilovky, i když jsme je nehráli dobře. Ale naštěstí jsme se nezbláznili. Chvíli jsme hráli v pěti, zbytečně to neotevřeli. Navíc Ostrava přestala být aktivní, nedala gól do prázdné branky. Rozhodly naše zkušenosti i psychika. Oni vždycky vedli, museli bránit a stávali se pasivnější. My věděli, že to umíme otočit. A to nám hrálo do karet.
Musel jste jako zkušenější hráč ty mladší hodně hecovat?
Kluci tam taky nechali všechno. O víkendu se nakopli, když jsme otočili čtvrtý zápas, dva tři dny byli v transu a věděli, že to dokážou. Potřebovali jsme trochu štěstí, ale na druhou stranu se finále hraje do posledního dechu.
