Přesto, když vám těch kopců servírují moc a ve dvou dnech po sobě, může se stát, že předkrm nesníte s až takovou vervou, s jakou byste se do něj pustili, kdyby šlo o jediné hlavní jídlo.
Což byl i případ sobotní asturijské etapy na La Farraponu se čtyřmi vrchařskými prémiemi 1. kategorie, v náročném terénu nahoru - dolů, kde se rovina stala exotickým prvkem.
Za jiných okolností bychom tu nejspíš sledovali festival útoků největších favoritů.
Ne však v den předcházející výšlapu na Angliru.
A tak i Dan Martin, třetí v celkovém pořadí, v sobotním večeru prohlásil: „Byl to klid před bouří.“
Skupina uprchlíků (byť velmi silná) měla 80 kilometrů před cílem před pelotonem náskok necelé tři minuty a zdálo se, že nemohou přežít v popředí i na závěrečném stoupání.
A přece se tak stalo.
Etapa 11 - Stage 11 | #LaVuelta20
@GuilmMartin vs @Tim_Wellens
⛰️La lucha por la montaña ha animado este inicio de etapa / The KOM battle is on fire!
: @charlylopezph
https://t.co/zqaO4Bw62K https://t.co/Emc91gClOw
Puntíkatý lídr vrchařské soutěže Guillaume Martin opět jednou - pokolikáté už? - pomýšlel na etapové prvenství marně. Závěrečný part totiž obstarali David Gaudu z týmu Groupama-FdJ s Markem Solerem z Movistaru. A čtyřiadvacetiletý Gaudu po delší době čekání konečně potvrdil svůj status velké naděje francouzské cyklistiky.
Vyladit formu na Tour nedokázal, tam měl ještě nadváhu a čím dál větší trable, načež po 16. etapě odstoupil.
Vuelta je jiný příběh.
Gaudu v horách předčil Solera, favorité se v jedenácté etapě Vuelty šetřili |
„Na začátku etapy jsem se ani dnes necítil moc dobře,“ vyprávěl. „To, že jsem ji nakonec vyhrál, je pro mě i obrovská úleva. Celá naše skupina takové vítězství potřebovala. Prožívali jsme těžké období. Neměli jsme dobrou Tour a potom i na Vueltě vzdal Thibaut Pinot a já jsem v prvním týdnu ztratil čas. Ale semkli jsme se a chtěli se o něco pokusit.“
Za uprchlíky, v hlavním poli, se naopak dlouho nikdo o nic nepokoušel.
VUELTA V ASTURII. Na trati 11. etapy.
Peloton se natolik obával více než 20procentních nedělních ramp na nedělním Angliru, že raději šetřil síly.
Důkazem byl i fakt, že Jonas Vingegaard z Jumba tahal ve finální fázi závodu 20 kilometrů tempo na špici hlavního pole, aniž by podle svých slov musel jet na plný plyn. „Dnes měla etapa drsný profil a ostatní hodně přemýšleli o tom, že si musí nechat nějaké síly na zítřek. Tak jsme jen drželi tempo,“ říkal.
FOTO DEL DÍA | PIC OF THE DAY
Powered by @fenieenergia
#LaVuelta20
@charlylopezph https://t.co/mbxfA8znt6
Až na posledním kilometru se Alexandr Vlasov z Astany vydal pro nějakou tu sekundu k dobru (tak si jeď, mladej, jsi až patnáctej, nejsi pro nás hrozba) a na posledních 500 metrech akceleroval Dan Martin (hej, počkej, jedeme s tebou).
Martin přitáhl za sebou do cíle trio silných Enrika Mase, Richarda Carapaze a Primože Rogliče. S mankem drobných vteřinek pak dojížděli Hugh Carthy a další muži z Top 10 s jedinou výjimkou. Estéban Chaves z Mitcheltonu si na Farraponě prošel krizí a ztratil přes dvě minuty.
„Všechno jsme měli pod kontrolou,“ liboval si Roglič. „Marc Soler je velmi silný a dostal se do úniku, ale my jsme nepanikařili. A potom až před cílem zaútočil Dan Martin. Nikdo jiný neprojevoval zájem o velké útoky.“
Slovinec si tudíž znovu kráčel pro červený dres. Jeho časová remíza s Carapazem sice trvá, přesto si mohlo Jumbo říci, že také tentokrát bylo v souboji s Ineosem optickým vítězem.
#LaVuelta20
Same time on GC.
It is going to be an exciting battle between @rogla and @RichardCarapazM. https://t.co/TNZ8ArAsKI
Stačilo pohlédnout na zabarvení už důkladně očesaného hlavního pole na posledních kilometrech. Roglič měl stále k ruce tři žlutočerné pomocníky, naopak Carapaz v dresu Ineosu nikoho. Poslední z jeho věrných Dylan van Baarle a Andrey Amador se odporoučeli čtyři kilometry před cílem.
Těžko se chce věřit, že tak učinili jen proto, aby nevyplýtvali před Anglirem příliš mnoho sil, ačkoliv i Roglič tvrdil: „V neděli očekávám mnohem víc útoků. Bude to bláznivá a nádherná etapa - pro ty, co se koukají na televizi.“
Vuelta 2020Speciální příloha iDNES.cz |
Jak přidává domácí Enric Mas: „Na Angliru se může stát tisíc věcí. Ta etapa je krátká, ale zanechá nezanedbatelnou stopu na této Vueltě.“
Zpravodajský servis organizátorů v titulku tiskové zprávy o 11. etapě o vítězi dne napsal: „Gaudu, princ Asturie.“
Kdo bude novým asturijským cyklistickým králem, se rozhodne až dnes. Na stoupání, které je nejzářivějším klenotem na koruně asturijských hor a mnozí jej považují za nejtěžší na scéně závodů Grand Tour.
PREMIÉROVÉ VÍTĚZSTVÍ. David Gaudu se v cíli 11. etapy Vuelty raduje z prvního vítězství na závodech Grand Tour, za ním dojíždí druhý Marc Soler.
Už v sobotu se masiv Angliru tyčil nad cyklisty při jejich pouti na Farraponu. Nebudou to tam mít z dnešního startu v Pola de Laviana ani daleko, jen 109 kilometrů.
Ale tak moc bolestivých kilometrů.
„Neznám osobně Angliru,“ říká Roglič. „Pouštěl jsem si ho na videu. Vypadá extrémně obtížně. Nikdy předtím jsem tak prudký kopec nejel. Myslím, že to bude bitva jeden na jednoho.“
Další dva cyklisté ze současné první trojky pořadí naopak Angliru znají. Dan Martin na něm byl při Vueltě 2011 jedenáctý. Stejně jako Richard Carapaz v roce 2017, při zatím poslední návštěvě španělské Grand Tour.
Vynikající bilanci má na asturijském monstru průběžně devátý Wout Poels z Bahrainu-McLaren. Před devíti lety se vydrápal na vrchol druhý za později diskvalifikovaným Juanem José Cobem a před třemi lety tu byl v dresu Sky coby superdomestik Chrise Frooma, celkového šampiona Vuelty 2017, znovu druhý.
Vuelta Stage 12 | 109.4km | Mountain
⭐️⭐️⭐️P. Roglic
⭐️⭐️R. Carapz, D. Martin
⭐️E. Mas, A. Vlasov, S. Kuss,
H. Carthy, G. Martin, W. Poels
It depends if TJV wants to chase the break tomorrow, if not it will be like today #LaVuelta20 #cycling https://t.co/9HeFg9ZuSz
Čtyři vrchařské prémie, dvě trojky a dvě jedničky, poslouží dnes k rozehřání.
Potom najedou na Angliru.
Na 12,4 kilometrech je čeká průměrný sklon 9,9 procenta.
Nikoliv jako Tourmalet při Tour 1910 nebo Stelvio na Giru 1953, ale až v roce 1999 si Angliru odbylo na Vueltě svoji premiéru. Způsobil to jistý Miguel Prieto, vášnivý cyklista a ředitel pro komunikaci společnosti ONCE, provozující loterii pro nevidomé a sponzorující slavný profitým.
12. etapa VueltyPodrobná online reportáž |
Prieto si všiml článku, publikovaného roku 1996 v časopise Ciclismo a Fondo náruživým vrchařem Mariem Ruizem: „Vyzkoušejte sami sebe na nejtěžším stoupání Španělska.“
Nechal se zlákat. Přijel, okusil, trpěl jak pes. A nenechal si to pro sebe.
Enrique Franco, v té době ředitel Vuelty, právě snil o nových atraktivních kopcích svého závodu. Dokonce zvažoval výšlap na tenerifskou sopku Mt. Teide a v hlavě nosil i nápad na prodloužení stoupání Puerto de Navacerrada až k vysílači na Bole del Mundo.
O Angliru nevěděl zhola nic. Až do chvíle, než otevřel dopis od Prieta.
„Jen 15 kilometrů od Ovieda je dvanáctikilometrové stoupání s rampami, které jsou těžší než cokoliv ve Španělsku,“ psal mu Prieto. „Pokud ho zařadíte na Vueltu, bude odtud takový televizní přenos, že na něj fanoušci nikdy nezapomenou. Stejně jako jsou Lagos de Covadonga známy jako španělská verze Alpe d´Huez, tak budou Angliru přirovnávat k italskému Mortirolu.“
Svým entuziasmem Prieto nakazil organizátory. Při prezentaci Vuelty 1999 tudíž Angliru s velkým halasem představili světu. „Jde o klenot, dlouho uschovávaný v trezoru, jenž konečně bude odhalen,“ holedbal se José Antonio Muňiz, starosta La Vegy Riosa, tedy obce, odkud výšlap na vrchol začíná.
Jean Marie LeBlanc, ředitel Tour, se k jeho zařazení vyjádřil skepticky. Jeho Tour zrovna prožívala po aféře Festina temné časy, proto doporučoval vybírat raději méně strmá stoupání, která by jezdce tolik nevybízela k dopingu. Též Pedro Delgado, šampion Tour 1988, varoval: „Nikdy jsem nic takového neviděl. Závodníci budou sesedat ze svých kol a půjdou nahoru vedle nich.“
Angliru, 1999. https://t.co/TNotDzPp3n
Ale rozhodnutí už bylo učiněno.
Sedmkrát od té doby se Angliru stalo svědkem strhujících bitev i nezměrného vyčerpání jezdců a slyšelo tisícerá slova, jimiž ho trpící cyklisté proklínali. Tak jako když Brit David Millar v roce 2002 před cílem zastavil a pronesl: „My jsme lidi, ne zvířata. Tohle jste vážně přehnali.“ Odhodil číslo a... přešel čáru bez něj.
ANGLIRU 2017. Chris Froome gratuluje Albertu Contadorovi k triumfu ve 20. etapě Vuelty, který se stal posledním profesionálním vítězstvím loučícího se Španěla. Contador pro změnu blahopřeje Froomovi k celkovému prvenství na Vueltě.
První drsná 22,5procentní rampa přichází už na druhém kilometru. Pak se sklon kopce sníží k sedmi a osmi procentům a následující relativně plošší kilometry umožní vydechnutí.
Zato druhý poločas Angliru je doslova brutální. Na posledních šesti kilometrech sklon neklesá pod 10 procent a dva kilometry před cílem dosahuje likvidačních 23,5 procenta.
V tom tkví největší záludnost tohoto stoupání. V jeho neustálé nepravidelnosti. V rampách, které útočí na cyklisty.
Koho dnes, takřka na konci tolik podivné sezony, zastihne nepřipraveného?
