Nejhezčí zážitek
„Určitě při poslední etapě, kdy se vytvořila ulička slávy loučícím se Alejandru Valverdemu a Vincenzu Nibalimu. Ano, celá Vuelta byla skvělá, ale to, že jsem ještě stihl poslední Grand Tour takových jezdců a byl u konce éry takových cyklistických legend, byl skvělý zážitek.“
Nejdůležitější poznání
„Že úroveň závodů Grand Tour je ještě o něčem jiném než klasických pěti nebo šestidenních etapáků. V pozitivním slova smyslu jsem dostal facku. Poznal jsem, že jestli chci někdy v budoucnu na podobném závodě opravdu závodit a ne ho jenom objet, budu muset do příští sezony něco změnit. Je ještě brzy konkrétně říct, co to bude, ale změny musí přijít. Jak jsem doteď trénoval, tak to zjevně nestačí.
Hodně mě také překvapil boj o únik a že není snadné se do něj dostat. Tentokrát to teda asi bylo hodně ovlivněné tím, že týmy jsou pod tlakem zisku bodů do žebříčku UCI, ale na to se nebudu vymlouvat. Neměl jsem nohy na to, abych v nich byl. Párkrát jsem se o ně pokoušel, jenže nemám šanci jet třeba s Rohanem Dennisem hodinu nějaký výkon a poté ještě přidat. Což přesně on dokáže. Takže po této stránce se sebou nejsem spokojený.“
Že jsem to bez Rogliče měl snazší? Nesmysl! Evenepoel přemýšlí, co dál |
Největší pozitiva
„Možná to zní trochu lacině, ale že jsem Grand Tour dokončil. Není zadarmo. Ve třetím týdnu jsem začal cítit hodně velké změny na těle. Každý další den mi dal nové zkušenosti a už jen to, že jsem zvládl třítýdenní etapák, mi otevřelo oči. Kluci z týmu, co odstoupili kvůli covidu v desáté etapě, vůbec nemohli poznat, jak se tělo ve třetím týdnu mění. Takže pozitivem určitě je, že jsem poznal, jak funguju.“
Nejhorší krize
„Do druhého týdne jsem nějakou větší krizi neměl, ve třetím to ale přišlo. Takovou, jakou jsem měl v devatenácté etapě, nemůžu s ničím srovnávat. Už od startu jsem se cítil hodně špatně. Jak se říká, šlapete do čtverce, do prázdna. V podstatě vám není špatně tak, jako když jste nemocný, jste naopak v tomto ohledu celkem v pohodě, jenže točíte nohama a nepředáváte vůbec žádnou sílu. Jste prostě prázdný.
Vojtěch Řepa během Vuelty
Pak určitě začne pracovat i hlava. Když přijde kopec, trošku se zrychlí a vy hned cítíte, že nestačíte, moc vám to nepomůže. Ale naštěstí jsem si vybral celkem dobrou etapu – byla nejkratší ze všech, byly na ní sice dva kopce, ale daly se celkem vyjet.
Podobnou krizi ale zažil skoro každý, když nepočítám prvních dvacet lidí na celkové pořadí. Často jsem se třeba bavil s Jonasem Hvidebergem, kterého jsem poznal, když jsem byl třetí na mistrovství Evropy a on vyhrál. I on mi říkal, že ve třetím týdnu toho měl dost.“
Největší úleva
„V posledním okruhu v Madridu. Řekl jsem si, že jestli dojedu do cíle o třicet sekund nebo o minutu později, tak to už mě netrápí. Celou etapu jsem si plánoval, že si v jedné z posledních zatáček vystoupím. Pak jsem se jen usmíval, díval se kolem sebe na lidi a užil si poslední kilometr a půl a průjezd páskou. Za celý závod jsem tohle nezažil.“
Nejsilnější nohy
„Fyzicky jsem se cítil dobře hlavně v prvním týdnu. V Nizozemsku jsem to neukázal, protože na únik byl vybraný někdo jiný, ale v Baskicku, jsem se už o něj snažil a měl možná jedny z nejlepších čísel v životě. Bohužel ani to nestačilo.“
Nejkrásnější stoupání
„Sierra Nevada v patnácté etapě. Prvních šest kiláků těžkých, pak ale krásný kopec na krásné silnici a krásný finiš.“
Evenepoel je novým šampionem Vuelty, hromadný dojezd do Madridu ovládl Molano |
Nejcennější týmový výsledek
„Řekl bych, že týmová časovka. Byli jsme nejlepší druhodivizní tým, neměli jsme velkou ztrátu na World tour týmy kolem šestého sedmého místa. Mně se sice nepovedlo poslední střídání, ale předtím jsem byl plnohodnotný jezdec.
Fakt jsem se tehdy cítil dobře a po časovce byla velká spokojenost – jak v týmu celkově, tak i mezi jednotlivými jezdci. Dodali jsme si trochu sebevědomí a zjistili, že se s ostatními dá alespoň trochu závodit.“
Nejsilnější soupeř v boji o úniky
„Extrémně mě svými motory překvapili Louis Leon Sanchéz a Marc Soler. Jednou bych si přál umět to, co oni. Když z balíku nastoupili, bylo to hodně zajímavé. Nešlo ani tak o prvotní nástup, ale spíš o vysoká čísla, která dokázali po dlouhou dobu držet. Na horizontu, když já už nemám výdrž, tak oni ještě setrvali, což podle mě dělalo rozdíly.
Umí i vychytat správný moment a určitě záleželo také na tom, že dobře znali trať. Věděli, kde je jaká zatáčka a co následuje po ní. Tohle jsem asi trochu podcenil, příště musím lépe studovat, kde by se mohl peloton natáhnout a rozpojit.“
Největší výdeje energie
„Počítají to systémy, takže je otázkou, jestli to je pravdivé, nebo není. Ale v průměru jsme se každou etapu blížili k šesti tisícům kilokalorií.“
Nejzajímavější necyklistický moment
„Když jsme odjížděli z Nizozemska. Jelo nás asi patnáct autobusů a všichni jsme měli policejní ochranu. Jenom kvůli tomu, abychom mohli rychle projet na letiště, zastavovali dálnice a křižovatky. Pro mě to bylo něco zajímavého, že jen kvůli pár cyklistům se zastaví celý provoz v Nizozemsku. Pro někoho to úžasné asi není, ale mě to fakt fascinovalo a nikdy jsem nic podobného nezažil.“
Nejbouřlivější fanoušci
„Stoprocentně v Bilbau. Potvrdilo se, co říkalo mnoho cyklistů, že baskičtí fanoušci jsou nejlepší na světě. Pro kluky z týmu, kteří odtamtud pocházejí, to musel být neskutečný den.
Ale ten byl i pro mě. Před rokem byl nikdy neřekl, že se Španělé naučí moje příjmení a v kopci ho uslyším. To mě zarazilo a potěšilo. Jen všichni chtěli bidony. Co sto metrů na vás někdo křičí: Prosím, bidon. Nejradši bych ho dal každému, jenže nějaký také musím mít pro sebe. I já potřebuju pít (smích).“
 |
Nejvyšší rychlost
„Přesná čísla v prudkých sjezdech nevím, ale překvapilo mě, co dokáže jet Rémi Cavagna po rovině nebo v mírném, ale šlapavém sjezdu. Jeho rychlosti sahají i k sedmdesátce! Ne nadarmo se mu říká francouzské TGV.“
Nejkratší spánek
„Poslední tři dny jsem spal třeba jen k šesti hodinám. Jasně, není to nějaký extrém, ale když jedete tři týdny, tak vám šest hodin nestačí.
Podobnou situaci zažívalo víc kluků. Nevím, čím to bylo. Přišlo mi, že tělo už toho mělo tak moc, že už ani nechtělo spát.“
Nejsladší odměna
„Vidět rodinu, teď se těším za přítelkyní. Ale po závodě jsem se těšil na jedno konkrétní pití (smích). Dali jsme si ho po dojezdu v Madridu. S radostí, krásně vychlazené. Tehdy se probudilo takové moje češství. Byl to i moment, kdy jsem si řekl: Jo, tak jsem to zvládl. Jen teda bylo bohužel španělské značky.“
